Můj trénink pro rok 1943

Prosinec 1942 jsem strávil nahoře v příjemném Gävle. Nastal opět čas pustit se do tréninku. Vážnost ťukala na dveře. Znamenalo to konec běžného života, který jsem vedl poslední 2 měsíce. Vlastně to bylo docela příjemné, i když jsem si vždy za těch 10 měsíců na zátěž zvykl tak, že jsem začal myslet na opravdovou náplň času mimo mojí práci jako hasič. Samozřejmě jsem nežil nějaký rozmařilý život - alkoholu a tabáku jsem nikdy nepropadl - ale trochu jsem se bavil a se spánkem jsem nebyl pečlivý. Přecijenom pokud člověk tolik netrénuje, nemusí se o spánek tolik starat, tak to vlastně bylo docela přirozené.

Faktem bylo, že jsem v žádném případě nezměnil svůj postoj k tréninku nebo obětoval něco z mého osobního potěšení. Ve skutečnosti to bylo naopak. Těšil jsem se opět na to, až zase začnu denně běhat v lese, jelikož nikdy se nemá člověk tak dobře a necítí se tak dobře jako když zatlačí všechny maličkosti díky životdávajícímu tréninku. Hořela ve mně opět touha - můžu přece nazvat svoji hnací sílu pravým jménem - a to zcela stejnou intenzitou jako před 3mi roky. Neutuchlo to ani o jeden stupeň, spíše naopak. Jelikož jsem vždy očekával, že moje nejlepší výkony přijdou v sezónách 1943-1944, nebylo snad příliš velkým překvapením, že můj tréninkový zájem byl na svém vrcholu.

Jelikož jsem již dříve detailně zmiňoval kondiční a silový trénink po tři sezóny a ten současný byl úplně stejný jako rok předtím - bydlel jsem na stejném místě a měl stejnou perfektní trať - přeskočíme ty smutné, zvláštní a tmavé zimní měsíce a naskočíme do mého programu uprostřed světlejšího a příjemnějšího března, který byl roku 1943 beze sněhu.

15/3 těžký běh po cestě 7000m
16/3 těžký běh po cestě 7000m
17/3 těžký rozkouskovaný běh po cestě 7000m
18/3 těžký běh po cestě 7000m
19/3 těžký běh po cestě 7000m
20/3 těžký běh po cestě 7000m, masáž
21/3 z důvodu mrazu žádný trénink
22/3 běh pomalým tempem po cestě 7000m
23/3 těžký běh po cestě 7000m
24/3 těžký běh po cestě 7000m
25/3 těžký běh po cestě 7000m
26/3 těžký běh po cestě 7000m
27/3 těžký běh po cestě 5000m
28/3 těžký běh po cestě 7000m

Trénoval jsem nyní tvrději než kdy předtím, což je i čitelné z mého následujícího programu. Má kondice a má síla byly výborné, i v porovnání se stejnými obdobími přechozích roků. Moje kalkulace, že v roce 1943 budu mít top výkonost, se přesně potvrdily. To jsem cítil během tréninkových dávek.

Přestože se psal teprve 29. březen a přestože jsem se cítil v plné formě, zvýšil jsem tréninkový program a přešel čím dál tím více k tréninku 2krát denně:

29/3 lehký běh po cestě 5km, tempový běh po cestě 7000m
30/3 lehký běh po cestě 5km, tempový běh po cestě 7000m
31/3 lehký běh po cestě 5km, tempový běh po cestě 7000m
1/4 volno, tempový běh po cestě 5000m
2/4 volno, lehký běh po cestách 5000m
3/4 volno, volno
4/4 volno, lehký běh po cestách 7000 m
5/4 volno, těžký tempový běh po cestě 7000m
6/4 lehký běh po cestách 5000m
7/4 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh 4000m
8/4 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh 3000m
9/4 masáž, tempový běh 4000m
10/4 lehký tempový běh 5000m, těžký tempový běh 3000m
11/4 lehký terénní závod přes 4000m, tempový běh 3000m
12/4 lehký běh po cestách 5000m, sauna a masáž
13/4 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh po cestách 3000m
14/4 lehký běh po cestách 5000m, volno
15/4 volno, sauna

"Nikdy bych nevěřil, že je možné takhle den co den trénovat, ale jde to velmi dobře a jsem silnější a silnější. Nevěřím, že je možné mít těžší tréninkový program než tento, pokud si člověk chce zachovat závodní jiskru a zájem v závodní sezóně. Budu-li pokračovat ve stejném stylu, musí to skončit skvělými výsledky v létě. Strunu jsem napjal co nejvíce to šlo," okomentoval jsem si trénink v mém tréninkovém deníku.

16/4 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh po cestách 4000m
17/4 volno, lehký tempový běh 4000m
18/4 volno, těžký tempový běh 4000m
19/4 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh 4000m
20/4 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh 4000m
21/4 lehký běh po cestách 5000m
22/4 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh 4000m
23/4 lehký tempový běh 5000m, volno
24/4 lehký běh po cestách 5000m, volno
25/4 Velikonoce, žádný trénink.  Těžký tempový běh 5000m
26/4 volno, volno
27/4 těžký běh po cestách tempem délka 7000m, volno
28/4 lehký běh po cestách 5000m, volno
29/4 sauna
30/4 těžký tempový běh 5000m, těžký tempový běh 6000m
1/5 lehký běh po cestách 5000m, tempový běh 5000m
2/5 lehký běh po cestách 5000m, sauna
3/5 lehký tempový běh 5000m, těžký tempový běh 5000m
4/5 lehký běh po cestách 5000m
5/5 těžký tempový běh 4000m

Bohužel jsem byl nyní donucen přerušit můj trénink, protože jsem měl 10. května opustit Stockholm a odjet lodí na letní závodní turné do USA.

    Když se Švédský sportovní svaz zmínil před několika měsíci o této cestě, byl jsem samozřejmě nadšen, že bych mohl navštívit tuto tisíckrát zmiňovanou zemi na druhé straně Atlantiku. Byl jsem okouzlen dobrodružstvím, které bylo spojené s cestou napříč oceán během probíhající války, ale vedlo to k tomu, že jsem zcela přestal s tréninkem a věnoval se detailnímu plánování cesty. Moje běžecká forma byla během období tréninku tak dobrá, že bych měl skvělé výsledky, pokud bych přes léto zůstal doma a závodil. Pokud bych měl porovnat sám sebe letos a rok předtím, myslím, že zde byl obrovský rozdíl. To mi naznačoval i můj kamarád a jediný tréninkový sparringpartner Erland Asplund, který se mnou běhal jak letos tak minulý rok. "Letos máš neskutečnou formu, myslím, že bys překonal veškerý světový rekordy, pokud bys zůstal doma ve Švédsku, " tvrdil Asplund. A jsem přesvědčen, že měl pravdu. Když jsem před rokem dokázal běžet 1500 metrů za 3.45 ve špatném počasí, letos bych to dokázal za 3.40. -- O tom jsem naprosto přesvědčen.

    10. května jsem opustil Stockholm a den poté jsem se nalodil na loď Saturn, co to samé odpoledne opustila Göteborg. Po 26ti dnech jsme přistáli v New Orleans, odkud jsem letěl do New Yorku. Moje běžecká forma se během té dlouhé cesty zcela ztratila. Z toho Gundera Hägga, který před měsícem opustil Gävle, nezbylo nic. To jsem se smutkem konstatoval po prvním tréninku v Central Parku v New Yorku. Samozřejmě jsem si nasadil masku a neprozradil nic před mými americkými hostiteli, ale cítil jsem se iritován, když mi někteří, ač přátelští a slušní, novináři a fanoušci nedali klid pro samotný trénink. Měl jsem přeci jenom 14 dní do prvního závodu - 5000 metrů na americkém mistrovství proti obávanému yankeemu Ricovi. Po denním tvrdém tréninku na Dortmouthské univerzitě přišel 20.tý červen - závodní debut v USA. Musím přiznat, že jsem byl před tímto závodem velmi nervózní. Nevěřil jsem si a měl jsem úplně stejný pocit, jako když člověk hraje loterii.

Vždy přátelský a podporující Sven Jerring mi přeje hodně štěstí na cestu přes Atlantik.


    Velmi příjemný a sympatický Melker Stamberg - předseda Švédsko-amerického atletického klubu v New Yorku - mi měl dávat mezičasy a oznamovat Riceho stav při závodě, zda za mnou visí. Moje jediná šance totiž byla Riceho utahat hned na začátku a proto jsem nasadil své rychlé ataky již po 1500 metrech. Ty se povedly a stačilo jich jen pár přidat a byl vyřízen. Bohužel jsem byl i já vyřízen, ale snažil jsem se držet styl a nevypadat unavěně. Když mi měl Stamberg oznámit průběh závodu - sám jsem se samozřejmě otočit neodvážil, protože bych tím mohl Ricemu ukázat, jak na tom jsem a dodat mu tak nové síly - byl sám tak zabrán do dění, že na mě všechno křikl anglicky a ničemu z toho jsem nerozuměl. Byl jsem tak donucen se otočit a zkontrolovat situaci, ale ve stejný moment jsem nasadil další z ataků, abych toho již docela těžce běžícího yankeeho ohromil. Manévr se povedl a vyhrál jsem závod ve skličujícím vedru v čase 14.48.5 oproti Riceho 14.53.9. Po doběhu do cíle jsem byl tak unaven, že jsem nevěděl, jak se jmenuju. Nikdy předtím jsem ještě nebyl tak unaven. Dokonce ani po tom závodu na 3000 metrů v Gävle, když jsem byl nemocný. Trvalo to několik hodin než jsem se vzpamatoval, což jen dokazuje, jak špatnou kondici jsem měl. Když si to všechno zpětně prohlédnu, vidím, že to zase tak zvláštní nebylo, jelikož jsem netrénoval 1 měsíc a navíc z cesty po moři se všemi těmi vlnami jsem se vzpamatoval až dlouho poté, co jsem přistál v USA. Po dlouhé plavbě totiž nejde pořádně trénovat, jelikož má člově neustále pocit, že se pod ním běžecká podložka houpe úplně stejně jako moře.

Můj v životě nejtěžší závod je za mnou a dokázal jsem splnit úkol, porazit amerického mistra Grega Riceho v americkém mistrovství na 5000 metrů v Randall Island Stadium v New Yorku. Běh se konal 20. června před plným hledištěm. Vítězný čas byl 14.48.5. Moje kondice nebyla ke slavení, měsíc dlouhá cesta lodí přes Atlantik se na mě hodně podepsala.

V Los Angeles bylo hrozné vedro. Zde na obrázku jsem si před závodem našel místo ve stínu na schodech, abych se mohl v klidu soustředit na výkon.

    Nakonec to šlo docela dobře a vyhrál jsem všech 8 závodů, na které jsem se přihlásil. Ale americké dráhy v létě - teplo je za to taky zodpovědné - nejsou místem, kde se dá zaběhnout rekord. Minimálně ty, na kterých jsem závodil.

Okouzlující Gary Cooper byl neskutečně příjemný člověk s velkým zájmem o sport. Kdysi býval aktivní plavec, ale nyní přesedlal na lyžování. Během zimy žil měsíc v Aspenu v Coloradu, kde měl vlastní chatu a kde měl dle vlastních slov perfektní lyžařský terén. Mezi námi stojí společná známá Signe Hasso.

 Mé výsledky byly následující:

Chicago 2/7: 2 anglické míle za 9.02.8, druhý Dodds za 9.06.3
Los Angeles 10/7: 2 anglické míle za 8.53.9 (nový americký rekord), druhý Dodds za 9.12.8
San Francisco 17/7: 1 anglická míle za 4.12.3, druhý Dodds 25 metrů za mnou
Boston 24/7: 1 anglická míle za 4.05.4 (americký rekord), druhý Dodds za 4.06.4
Cleveland 31/7: 1 anglická míle za 4.05.4, druhý Hulse 4.06, třetí Dodds za 4.06.1
Cincinatti 7/8: 2 anglické míle za 8.51.3, druhý Hulse 9.09
New York 11/8: 1 anglická míle 4.06.6, druhý Dodds 5 metrů za mnou

Greer Garson byla rozkošné stvoření. Potkal jsem jí v Hollywoodu a měli jsme spolu několik příjemných hodin. Zde si hraje se stopkami, na kterých fotograf zachytil světový rekord.



26. září jsem se vrátil do Švédska. Samozřejmě, že mě turné ve Švédsku enormně obohatilo a bylo pro mě hodně zajímavé, ale čistě ze sportovního hlediska nebyla uplynulá sezóna žádná hitparáda. 8 závodů jeden jako druhý a žádný světový rekord. To nebylo to, co jsem měl na mysli, když jsem přes zimu vybudoval svoji nejlepší kondici a rychlost. Navíc můj kamarád a zároveň soupeř Arne Andersson zůstal doma a překonal několik mých rekordních zápisů.

Slavnostní přivítání a královská oslava příjezdu mé skromné maličkosti bylo natolik příjemné, že zahnalo veškeré mé chmury o chybějícím velkém výkonu v této sezóně. Když se to všechno nakonec sečte, byla tato sezóna smysluplná a úspěšná. Minimálně švédský sportovní svaz trvdil, že mých 8 vítezství získalo pro švédský sport dobrý zvuk, který přebil všechny švédské sportovní úspěchy do té doby v této silné zemi.

Opravdu příjemný byl můj návrat do mého domova nahoru do Jämtlandu. Když jsem chodil po návštěvách a zdravil se se všemi mými kamarády a strýci, nacházel jsem všude můj portrét - vystřihnutý z barevného týdeníku - visicí v kuchyni na stěně. A to bylo opravdu speciální místo, jelikož obrázky královské rodiny a filmových hvězd byly "pouze" na zahradě.

Když jsem přišel domů ke starému pohanovi a správnému chlapíkovi Hoflanderovi, který měl právě 80 let, ale celkově byl čilý a zdravý, vyprávěl mi, že se poprvé ve svém životě modlil k bohu. A že to udělal kvůli mě. Když jsi se měl utkat s tím knězem Doddem v Chicagu, šel jsem do komory, klekl na kolena, sevřel ruce a prosil "Dobrý bože, pomož Gunderovi porazit toho amerického pekelníka." 

XX. - Můj trénink pro rok 1942

6. prosince večer jsem si při čtení předcházejících zápisků a po rozhodnutí se opět pokračovat v tréninku do deníku poznamenal: „Nyní jsem zaměstnán u hasičského sboru v Gävle a nemám tak stejné možnosti zvolit si čas tréninku jako jsem měl dříve. Musím dodržovat čas v práci. Netuším, jak se to vyvine, ale doufám, že to skončí dobře, protože příští sezónu bych měl být dle mých starých poznámek v nejlepší formě. Opravdu dobrý nebudu před roky 1943 a 1944. Vybudování těla na plnou kapacitu totiž zabere trochu více času, pokud to vůbec vyjde.“

Každopádně jsem se rozhodl obětovat svůj čas 16:30-17:30 původně určený pro jídlo pro trénink. Běhat budu od hasičské zbrojnice ke koňské dráze a zpět. Mělo by stačit, pokud poběžím 6krát týdně cca 20 minut. Půjde o dost tvrdší běh než předchozí roky, jelikož pravděpodobně nikdy nebude tolik sněhu. Loni jsem měl mnohokrát sníh až k pasu, letos mi místní v Gävle říkali, že jen zřídka mají více sněhu než půl metr, a to není nic, o čem by stálo mluvit.

Osobně jsem přesvědčen, že tvrdý trénink je správný trénink. Trénovat příliš tvrdě prý není dobré, jak říkají lidé, kteří se tímto zabývají, ale já věřím, že je dobré velmi tvrdě trénovat v zimě a lehce v létě, v zimě trénovat kondici, v létě rychlost.

Když jsem nyní začal s tréninkem, neběžel jsem ani krok po 3 měsíce, od 30. srpna, protože jsem měl zákaz. Odpočíval jsem a nevěnoval jsem sportu nijak významné přemýšlení. Mnozí mi tak nyní radili, abych běhal klidně a pomalu, a tím si pomalu vybudovat kondici, sílu a běžecký styl.
Přestože jsem dlouhou dobu netrénoval, neměl jsem špatnou váhu, a rozhodl jsem se tak trénovat naplno hned od začátku. Tělo je dobře konstruováno, že neexistuje nijak větší riziko zatavení, trénuje-li člověk příliš tvrdě. Pokud už člověk nemůže, tak prostě nemůže – nemůžu-li pokračovat stejným tempem, musím se zastavit, odpočinout si a získat sílu na další pokračování. Moje váha nevystoupila do nijak závratných výšek, vážil jsem 70 kilo a to bylo jen 3 kila nad závodní váhu.

Můj denní program pak vypadal následovně:
7.12. běh v terénu 4000m, běh po cestě 2000m
8.12. běh v terénu 4000m, běh po cestě 2000m, sauna
9.12. běh v terénu 4000m, běh po cestě 2000m
10.12. běh v terénu 4000m, běh po cestě 2000m
11.12. běh v terénu 6000m, sauna
12.12. běh v terénu 4000m, běh po cestě 2000m
13.12. volno

Již po prvním týdnu jsem byl zpět ve svém starém běžeckém taktu a ke konci týdne to již vypadalo velmi dobře, i když samozřejmě tempo nebylo na nějaké nadšené vykřikování. Během každého tréninku jsem měl horší chvilky, ale vždy stačilo jen zatnout zuby a pokračovat. Po dlouhé pauze by pravděpodobně bylo rovněž dobré dostat párkrát pár facek, aby člověk opravdu zapomněl na pohodlnost, která je toto století největším lidským nepřítelem.

Počítal jsem s půdou bez sněhu zde v Gävle až někdy do ledna, ale v tom jsem se hrubě spletl. Sníh přišel již 13. - 14. prosince a zůstal až do dubna. Musím ale uznat, že nikdy nebylo tolik sněhu, aby se to dalo porovnat se situací v Norbotten či ve Vålådalen, což bylo docela příjemné. Pokračoval jsem tak podle uvedených poznámek a nedbal, jaké počasí nám náš Pán seslal.

14/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
15/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
16/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
17/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
18/12 běh po silnici 5000m, sauna
19/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
20/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
21/12 volno, sauna
22/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
23/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
24/12 běh po cestě 5000m
25/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
26/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
27/12 volno
28/12 těžké lyžování přes 15km
29/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m, sauna
30/12 běh ve sněhu 4000m, běh po cestě 2000m
31/21 volno

Do 6tého února jsem se držel následujícího programu 6 dnů v týdnu trénink, 7mý volno. V kondici, síle a chuti běhat jsem se cítil lépe než rok předtím. Jelikož jsem nesměl vstoupit na závodní dráhu před 1. červencem, kdy mi měla skončit závodní suspendace, rozhodl jsem si vzít na chvíli volno od hasičského sboru a cestovat na sever do Vålådalen a Albacken. Potřeboval jsem trochu odpočinku a nebyl to tak špatný nápad se trochu nadýchat horského vzduchu.

Mezi 7. - 15. únorem jsem navštívil Göstu Olandera ve Vålådalen. Tentokrát jsem nevyužíval terénu pro trénink, ale naopak jsem odpočíval a nabíral inspiraci. Denně jsem byl venku a lyžoval, ale nijak rychle, spíše to bylo takové klouzání. Od 15. do 20. února jsem navštívil své rodiče v Albacken a jezdil jsem denně 20 km na lyžích. 22. února jsem sjel do Stockholmu a zúčastnil jsem se Vasa štafet na lyžích ve skanzenu. Zde jsem vyhrál poslední úsek. Šlo o korporátní závod, jinak bych se samozřejmě nemohl zúčastnit a závodit. Poté jsem se vrátil zpět do Gävle a vrátil se k běhání.

24/2 běh po cestě 5000m
25/2 běh hlubokým sněhem 3000m, běh po cestě 2000m
26/2 běh hlubokým sněhem 3000m, běh po cestě 2000m
27/2 běh hlubokým sněhem 3000m, běh po cestě 2000m
28/2 běh po cestě 5km tvrdé tempo
1/3 lyžování v klidném tempu Furuvik tam a zpět
2/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
3/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
4/3 tvrdý běh po cestě 5000m
5/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
6/3 žádný trénink, sauna
7/3 lyžování v pomalém tempu přes 8km
8/3 Přebor Gävle v lyžování – 20km, druhé místo
9/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
10/3 tvrdý běh po cestě 5000m
11/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
12/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
13/3 volno
14/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
15/3 lyžování 10km – korporátní závod
16/3 bruslení 3km
17/3 volno
18/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
19/3 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
20/3 těžký běh po cestě 5000m

Nyní slunce začalo o sobě plně dávat vědět a denní trénink tak byl zdrojem čím dál většího uspokojení. Samozřejmě jsem byl často zatuhlý a unavený poté, co jsem několikrát naplno vypálil, ale regenerace šla rychle a mohl jsem tak dobře pokračovat. Ten samý program, který jsem výše načrtl, následoval do 13. dubna, kdy jsem našel pár lesních pěšinek bez sněhu a díky tomu tam přesunul tréninky.

14/4 lehký běh po cestách a lesních pěšinách 5000m
15/4 běh v hlubokém sněhu 3000m, běh po cestě 2000m
16/4 těžký běh po silnici a lesních cestách 5000m
17/4 těžký běh po silnici a lesních cestách 5000m
18/4 sauna a volno
19/4 volno
20/4 běh po lesních cestách 5000m, masáž
21/4 měnící se tempový běh po lesní cestě 5000m
22/4 měnící se tempový běh po lesní cestě 5000m
23/4 měnící se tempový běh po lesní cestě 5000m
24/4 sauna
25/4 volno
26/4 těžký běh po lesních cestách 4000m
27/4 lehký běh po lesních cestách 8000m
28/4 těžký tempový běh po lesní cestě 3km
29/4 lehký běh po lesních cestách 3km
30/4 volno
1/5 z důvodu různých překážek žádný trénink
2/5 těžký tempový běh po lesních cestách 8km
3/5 cesta do Stockholmu, žádný trénink
4/5 lehký jog 4000m, těžký tempový běh 3000m
5/5 lehký běh 4000m, těžký tempový běh 3000m
6/5 žádný trénink, sauna a masáže
7/5 tvrdý a rychlý trénink přes 4000m, lesní cesta
8/5 tvrdý tempový běh přes 4000m, lesní cesta
9/5 tvrdý tempový běh přes 4000m, lesní cesta
10/5 volno
11/5 těžký tempový běh 5000m, lesní cesta
12/5 těžký tempový běh 5000m, lesní cesta
13/5 těžký běh s krátkými úseky 6000m
14/5 volno
15/5 lehký běh s rychlými úseky 8000m
16/5 lehký běh s vloženými úseky 7000m
17/5 liják a chlad zabránili tréninku
18/5 měnící se tempový běh 6000m, odpoledne rychlý běh 3000m
19/5 rychlý běh přes 3km
20/5 rychlý běh přes 5km
21/5 měnící se rychlý a pomalý běh 6000m
22/5 měnící se rychlý a pomalý běh 6000m
23/5 měnící se rychlý a pomalý běh 7000m
24/5 měnící se rychlý a pomalý běh 6000m
25/5 volno
26/5 měnící se rychlý a pomalý běh 6000m
27/5 lehký běh 9000m, odpoledne rychlý běh 300m
28/5 měnící se rychlý a pomalý běh 9000m, sauna
29/5 měnící se rychlý a pomalý běh 8000m, masáž
30/5 lehký běh lesem přes 10km, sauna
31/5 volno

Moje kondice a síla byla lepší než kdy předtím. A to ještě zbýval měsíc do prvních závodů. To bylo velmi příjemné zjíštění a v hlavě jsem tak několikrát poslal poděkování funkcionářům, kteří mi dali závodní stopku. Odrazil jsem tak všechna přemlouvání o startu na krosovém mistrovství a dalších závodech a mohl jsem v klidu a míru využít měsíce květen a červen k dobře provedenému tréninku rychlosti a závěrečnému lazení formy. Byl jsem zcela přesvědčen o tom, že až se postavím za měsíc na dráhu, budu mít skvělé výsledky. I pokud bych neměl příští jaro závodní stopku, rozhodl jsem se trénovat stejným stylem.
Jestliže byla moje kondice nyní skvělá, o rychlosti jsem měl trochu pochybnosti. Tu jsem musel během následujících 30ti dnů rapidně zlepšit. Z toho důvodu jsem trochu změnil trénink a přešel k tréninku dvakrát denně s tím, že ráno byl důraz na kondici, odpoledne na rychlost.

1/6 lehký běh lesem 10km, 1500m na dráze (sauna)
2/6 běh po lesní cestě 5000m, rychlý lesní okruh 1600m
3/6 běh po lesní cestě 5000m, rychlý lesní běh 4000m
4/6 volno, rychlý lesní běh 3000m
5/6 lehký běh lesem 5000m, 1000m na dráze v čase 2:28.5
6/6 lehký běh lesem 6000m, rychle lesem 5000m
7/6 volno, volno
8/6 běh a chůze lesem 20km, rychly běh lesem 3000m
9/6 volno, 1500m na dráze v čase 3.50.6
10/6 volno, lehký běh lesem 3000m
11/6 lesní běh 3000m, 2000m rychle na dráze (sauna)
12/6 volno, 3000m rychle na dráze
13/6 volno, lehký běh po dráze 2000m
14/6 cesta do Vålådalen, žádný trénink
15/6 lehký běh lesem 6000m, rychle 2000m
16/6 volno, rychle 5000m, sauna
17/6 lehký běh v horách 6000m, rychlý okruh 6000m
18/6 lehký běh v horách 6000m, volno
19/6 rychle lesem 5000m, lehký běh v horách 5000m
20/6 rychlý běh lesem 3000m, lehký běh v horách 4000m, rychlý běh 3000m
21/6 rychlý běh lesem 6000m, chůze v lese 5km, rychlý běh lesem 3000m, sauna
22/6 lehký plynoucí běh 3000m, lehký běh v horách 4000m, rychlý běh lesem 5000m
23/6 lehký plynoucí běh 4000m, rychlý běh lesem 4000m
24/6 lehký běh v horách 4000m, rychlý běh lesem 4000m (sauna)
25/6 těžký běh v horách 3000m, rychlý běh 4000m
26/6 běh v horách 5000m, rychlý běh lesem 4000m
27/6 běh v horách 5000m, rychlý běh 4000m (sauna)
28/6 lehký běh lesem 6000m, rychlý běh lesem 3000m
29/6 cesta do Göteborgu, sauna a masáž
30/6 lehký běh v lese Slottsskogen
1/7 výhra na jednu anglickou mílu, nový světový rekord 4.06.2
2/7 cesta do Stockholmu, masáž
3/7 výhra na 2 anglické míle, nový světový rekord 8.47.8
4/7 cesta do Östersundu, masáž
5/7 výhra na 1500m za 3.48.4 v Östersundu
6/7 cesta do Albacken, lehký běh lesem na 3km
7/7 lehký běh lesem 3000m, lehký běh lesem 3000m
8/7 lehký běh lesem 6000m, cesta do Stockholmu
9/7 volno, masáž
10/7 800m na Stadionu, čas 1.52.4

(milí pořadatelé ze stockholmského Stadionu pozvali moji matku a otce na jeden ze závodů, zde jsme k vidění společně na banketu u Bernse)


11/7 volno
12/7 výhra na 3000m v Kälarne za 8.25.1
13/7 výhra na 1500m v Skellefteå za 3.55
14/7 výhra na 3000m v Örnsköldviku za 8.22
15/7 výhra 1500 v Kramfors za 3.54
16/7 cesta do Stockholmu na reprezentační setkání
17/7 výhra na deštěm ztěžklé dráze 1500m za 3.45.8, nový světový rekord
18/7 cesta do Gävle na službu
19/7 cesta do Malmö
20/7 800m v Malmö za 1.53
21/7 2000m v Malmö
22/7 1500m v Savsjö za 3.54
23/7 1500m v Karlskroně za 3.55

21. července jsem měl v Malmö malé bolesti a cítil jsem se zvadlý. Proto jsem po příjezdu domů do Gävle ve čtvrtek zašel za doktorem Nilsonem, který po prohlídce vyřkl diagnózu infekce. Dostal jsem plechovku s prášky a na receptu stálo: „5 tablet za hodinu po celý den“. Tablety jsem jedl 4 dny. Ale jaké dny ! Podlamovala se mi kolena a byl jsem celkově slabý, přesto jsem od doktora dostal slib možnosti startu na našich vlastních závodech 29. července. Nemohl jsem trénovat ani krok a na večer 29. července jsem se proto díval s obavami a smutkem. Pro klub ale bylo hlavní věcí, abych mohl startovat. Nakonec to vyšlo nad očekávání dobře, vyhrál jsem 3000m v čase, co jen o 4 desetiny zaostal za světovým rekordem. Od obecenstva se mi ale nedostalo žádného aplausu, přitom kdybych byl zdravý, rekord by padl.

2. srpna jsem běžel štafetu 4*1500m ve Västerås a prohrál jsem svůj úsek s Lennartem Nilssonem z Orgryte.
Jaká událost ! Noviny ihned psaly, že jsem vyhořelý.
Do svého deníku jsem si jejich články jen krátce okomentoval: „Nejsem vyhořelý, jsem nemocný !“

6. srpna jsem se poprvé mohl vrátit k tréninku a netrvalo to tak dlouho, dokud jsem nebyl zdravý a znovupoužitelný na běžeckou dráhu. Mimo jiné jsem nastavil nově světový rekord na 2000m v Östersundu v čase 5.11.8, na 3000m ve Stockholmu v čase 8.01.2 a v Göteborgu nový rekord na 5000m s časem 13.58.2 a na 3 anglické míle s časem 13.32.4

Je samozřejmé, že osud se ode mě trochu odklonil: Co bych byl býval nastavil za světové rekordy, kdybych byl zdravý celé léto, kdybych mohl pokračovat v tréninku a závodění místo 16ti denního volna od všeho, co se tréninkem dá nazvat, a kdybych se vyhnul závodu na 3000m v Gävle, kdy jsem závodní zátěží sám sebe málem vyhodil do povětří ?
Jelikož jsem ale byl mladý a dle sebe ještě nehotový běžec – dle mých kalkulací jsem počítal, že nejlepších výkonů nedosáhnu dříve než 1943 a 1944 – znepokojovalo mě to jen trochu a udělal jsem za sezónou v tréninkovém deníku tlustou tečku. Bohužel, jak se ještě ukáže, jsem se v budoucnu vydal trochu jinou cestou a několika cestami do USA jsem si zabránil absolvovat byť jen jedinou, ale zato celou sezónu.

XIX. - Můj trénink pro rok 1941 - c

Můj první tréninkový den byla neděle 8. prosince, program byl následující (ranní resp. odpolední trénink):

8.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
9.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
10.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
11.12. volno
12.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
13.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
14.12. volno
15.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
16.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
17.12.běh po cestě rychlým tempem, 5000m
18.12. volno
19.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
20.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m
21.12. z důvodu mrazu nic
22.12. běžecká chůze v hlubokém sněhu 2500m, běh po cestě 2500m

Napadlo takové množství sněhu, že moje stará běžecká trať byla na otevřených plochách neprůběžná. Byl jsem tak nucen svoji trasu změnit a vydat se více do lesa, prodloužil jsem část běhu ve sněhu o 500m, běh po cestě jsem o stejných 500m zkrátil. Měl jsem vhodné oblečení – větruodolný ale lehký overal. Na nohách jsem měl tretry. Obutí se nemusí zdát být vhodné pro sníh a mráz, ale je určitě jediným možným, pokud chce člověk terén přemoci v rychlém tempu a pokud chce běžet naplno po kluzké silnici. Samozřejmě, že jsem občas měl mokro v tretrách, jak sníh zapadl okolo kotníku, ale to bylo bezvýznamné, jelikož trénink trval pravidelně méně než 30 minut. Běžel jsem totiž nejvyšším tempem celou dobu. Jakmile jsem přiběhl domů, osprchoval jsem se a vzal si na sebe teplé suché oblečení. Nachlazený jsem tak nebyl skoro nikdy.

23.12. chůze hlubokým sněhem 3000m, běh po silnici 2000m
24.12. chůze hlobokým sněhem 3000m, běh po silnici 2000m
25.12. volno
26.12. volno
27.12. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
28.12. chůze v hlobokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
29.12. z důvodu mrazu nic (- 32 stupňů )
30.12. z důvodu mrazu nic (- 32 stupňů)
31.12. z důvodu mrazu nic (-40 stupňů), mé narozeniny
1.1. z důvodu mrazu nic (-38 stupňů)
2.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
3.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
4.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
5.1. volno
6.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
7.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
8.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
9.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
10.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
11.1. cesta do Östersundu, žádný trénink
12.1. pobyt v Östersundu, žádný trénink
13.1. pobyt v Östersundu, žádný trénink
14.1. cesta do Vålådalen
15.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
16.1. volno
17.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
18.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
19.1. volno
20.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
21.1. rychlé lyžování přes 8km
22.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
23.1. z důvodu mrazu nic (-30 stupňů), sauna
24.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
25.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
26.1. volno
27.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
28.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
29.1. těžké lyžování 10 km, sauna
30.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
31.1. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
1.2. rychlé lyžování přes 10000m
2.2. volno
3.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
4.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
5.2. lyžování přes 14km
6.2. rychlé lyžování 10 000m
7.2. rychlé lyžování 7000m, 3000m chůze
8.2. lyžování přes 14km
9.2. rychlé lyžování přes 10km
10.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
11.2. těžký běh hlubokým sněhem přes 12 km
12.2. rychlé lyžování přes 6000m, sauna
13.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
14.2. lyžování přes 10000m, sauna
15.2. rychlé lyžování přes 6000m
16.2. nemoc, žádný trénink
17.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
18.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
19.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
20.2. rychlé lyžování přes 10km
21.2. běh po státní cestě 6000m, chůze 8km
22.2. cesta do Östersundu, žádný trénink
23.2. pobyt v Östersundu, žádný trénink
24.2. cesta do Vålådalen, žádný trénink
25.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
26.2. volno
27.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
28.2. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
1.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
2.3. volno
3.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
4.3. volno, sauna
5.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
6.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
7.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
8.3. žádný trénink
9.3. žádný trénink
10.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
11.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
12.3. volno
13.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
14.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m
15.3. chůze v hlubokém sněhu 3000m, běh po silnici 2000m

Nyní jsem měl za sebou 3 měsiční trénink. Cítil jsem se v dobrém rozpoložení a byl jsem silnější než kdykoli předtím ve stejném období. Určitě jsem ale neměl žádné přímé porovnání, jelikož jsem vždycky trénoval sám – to jsem měl rád a nikdy jsem to nezměnil – a nikdy jsem si neměřil přesný čas. Ve Vålådalen jsem se měl velmi dobře, náplní mé práce bylo štípání dříví, zatápění a různé další činnosti, které spadali pod moji kompetenci čeledína. Část času jsem se věnoval i dalším činnostem, trénink mi nezabral více než 30 minut denně, zbytek času jsem se věnoval trochu od každé činnosti. Někdy jsem byl venku a sbíral houby, někdy jsem dělal doprovod turistům, v případě hezkého počasí jsem s nějakou příjemnou společností vyjel na běžkařskou túru či šel na procházku, ale to všechno nemělo s opravdovým tréninkem nic společného.

Do této chvíle jsem neustále zdůrazňoval důležitost rychlosti. Dalším faktorem, který považuji za velmi podobně důležitý, je spousta spánku. Spal jsem kolosálně hodně hodin. Nikdy pod 10 hodin denně, často i hodin 12. Jídlu jsem naopak přikládal menší důležitost. Jedl jsem všechno, co Olle Genberg, v té době kuchař ve Vålådalen, uvařil, přitom jsem se ale vyhýbal zelenině. To je něco, čemu jsem nikdy plně neporozuměl. Pravděpodobně to je tím, že jsem si na tuto chuť nezvykl v dětství. Nemůžu přímo říct, že bych zeleninu neměl přímo rád, ale nikdy jsem si v případě jejich servírování žádnou nevzal.

Sen mého otce starý 5 až 6 let, kdy přemýšlel o tom, jak se stanu známým běžcem jako Henry Jonsson z Kälarne, a získám stejně pěknou práci u hasičských sborů jako H.J., se zdál být splněn. Hasičský sbor z Gävle mi totiž nabídl u nich útočiště. Útočiště možná není to správné slovo, jelikož jsem byl za tuto nabídku práce a sportování velmi vděčen.

Tempo během tréninkových fází bylo po ty tři uběhlé měsíce vysoké. Nijak jsem se nešetřil, naopak jsem se snažil co nejvíce se vydat, abych si vystavěl dobrou kondici a zesílil vnitřní orgány. Mnohokrát jsem byl vyřízen, když jsem se musel prodírat masou sněhu, ale bojoval jsem dál a pokračoval v běhu, i když se mi občas podlomila kolena a nohy jsem měl jak želé. Nyní v půlce března, kdy slunce začalo opravdu svítit a vzduch začal být příjemný na dýchání, jsem tempo ještě o několik stupňů vystupňoval. Velký vliv na zvýšení rychlosti a intenzifikaci měla nabídka z hasičského sboru v Gävle. Musím přeci nyní získat opravdovou formu, aby se kluci tam dole necítili podvedení, když u nich od 1. května začnu pracovat a zároveň od té doby závodit v Gefle IF dresu.

Tréninkový program, který nyní následoval, byl trochu jednolitý, ale bylo to efektivní a přineslo mi to díky své tvrdosti a krátkému časovému úseku velký užitek. Sníh nyní hodně ztvrdl, takže byla moje trať běhatelná po celém úseku.
Díky tomu mi trať netrvala déle než 20 minut denně.

16.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
17.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
18.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
19.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
20.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
21.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
22.3. volno
23.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
24.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
25.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
26.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
27.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
28.3. běh sněhem 3000m, tvrdý běh po cestě 2000m
29.3. volno

Je zřejmé, že tento trénink byl svojí délkou docela monotónní, ale bylo nutné ho absolvovat. Musel jsem to vydržet. Když to bylo pro mě nejtěžší a nejvíce nudné – takovéto myšlenky napadají všechny lidi, když si musí projít něčím dlouhodobě namáhavým – a nemohl jsem se zbavit těchto vyrušujících myšlenek, porovnával jsem se s nějakým pianistou, zpěvákem či jiným umělcem – to, co musí absolvovat, je zajisté stejně náročné jako to, co jsem si sám předsevzal pro sebe. Moje situace je dokonce o trochu lepší, jelikož je moje utrpení omezené 20ti minutami. Takovéto srovnání změní za pár sekund myšlenky k příjemnějšímu přemítání, a tak jsem dokázal tréninkové schéma udržet.

Od 30. března do 20. dubna jsem se držel toho samého programu s 3000m dlouhým během ve sněhu a 2000m během po cestě. Odpočinek jsem měl v neděli 5., 13. a 20.dubna. Navíc k tomu jsem byl nyní častěji v sauně, kam jsem chodil 2krát týdně – každou středu a pátek. To malé navýšení rychlosti bylo tak namáhavé, že jsem nyní potřeboval saunu častěji než předtím, abych udržel svoje svaly ohebné. Na nějaká gymnastická cvičení jsem nikdy neměl moc náladu. O gymnastice jsem si nikdy nemyslel nic dobrého. Loňský rok jsem zkoušel přeskok přes překážky – četl jsem totiž o jejich vlivu na sílu v kotnících a nohách – ale nikdy jsem se s překážkami neskámaradil a tak jsem je uložil do police, aby na ně padal prach. Pak jsem je ještě párkrát použil.

V pondělí 21. dubna slunce společně s auty zbavilo od sněhu silnici na Undersåker. Přestěhoval jsem tak trénink sem a můj poslední tréninkový týden ve Vålådalen vypadal následovně:

21.4. těžký běh po cestě 6000m
22.4. lehký běh po cestě 6000m
23.4. těžký tempový běh po cestě 6km
24.4. těžký běh po cestě 6000m
25.4. těžký běh po cestě 6000m
26.4. lehký běh po cestě 6000m
27.4. volno
28.4. těžký tempový běh po cestě 6km
29.4. žádný trénink, cesta do Gävle
30.4. 4000m terénem v Gävle, ten byl pěkný
1.5. začal jsem novou práci u hasičského záchranného sboru Gävle, žádný trénink

Bohužel mi přinesl nový život v Gävle spoustu změn do mého do té doby klidného života, že jsem zapomněl vést si zápisky. 30. srpna, kdy jsem si konečně našel opět čas něco si zapsat do mého deníku:

Z důvodu mého lajdáctví jsem si nezaznamenával žádné poznámky, nyní si tak zapíšu vše důležité, co se stalo. 16. května jsem absolvoval armádní službu 2 a půl měsíce. Během této doby jsem trénoval velmi tvrdě. Dopoledne jsem běžel kondiční běh terénem 6km v relativně klidném a rovnoměrném tempu. Odpoledne bylo na plánu 15 minut naplno po pěšinkách a přímých cestách na trénink rychlosti.

Rovněž jsem absolvoval různá vojenská cvičení (pochody a další), ale to bylo tréninkově úplně zbytečné. Tu a tam byl možná nějaký pochod v těžkém vybavení užitečný. Můj první závod sezóny jsem běžel v Berlíně v Německu. Nebyla to moje chyba, byl jsem vybrán a tak jsem jel. Vyhrál jsem 3000m nad Syringem a Kälarnem. Můj čas byl 8.19.2. Druhým mým závodem sezóny bylo 1500 metrů v Östersundu, vyhrál jsem s časem 3.51.4 před Spångem a Isbergem. Poté jsem vyhrál spoustu malých závodů a 4. července jsem vyhrál 1500m na hasičských závodech před Hellströmem.

Mezinárodní závody proti Maďarsku skončily mým vítězstvím na 1500 metrů s časem 3.52.5. Ve Varbergu jsem závodil hned poté (mezinárodní utkání šlo pátek – sobota) a vyhrál jsem 3000 metrů. V pondělí jsem se postavil na 1500 metrů v Malmö a vytvořil nový švédský rekord časem 3.48.6. To byl můj nejradostnější závod do té doby. Poté jsem běžel spoustu dalších malých závodů, ale těch bylo tak málo, že je nemožné si všechny zapamatovat. Vím ale, že jsem všechny vyhrál.

SM (mistrovství Švédska, pozn. překladatele) byl ještě radostnějším závodem než závod v Malmö, protože jsem vyhrál svůj první švédský titul a zároveň zaběhl svůj první světový rekord s časem 3.47.6 na 1500 metrů.

(Zde si běžím pro svůj první SM titul a první světový rekord (3.47.6). Obrázek je vzat zrovna když zatáčíme u míst na stání ve třetím kole. Arne je mi jako obvykle těsně za zády, za ním běží velmi dobře Arne Ahlsén)

Poté se staly méně radostné věci. Mimo jiné jsem měl pozastavenou závodnickou činnost na nespecifikované období z důvodu zamotání se do finanční aféry v souvislosti s jedním závodem v Eskilstuně (ve Švédsku byl v té době požadován po závodnících absolutní amatérismus, pozn. překladatele). Byla to škoda, protože pokud bych se směl postavit na závod Hellasu ve Stockholmu, věřím, že bych zaběhl světový rekord na anglickou míli.

Své zápisky jsem ukončil tím, že nyní netrénuji ani krok, ale v prosinci opět začnu, pokud mi bude povoleno závodit.

XVIII. - Můj trénink pro rok 1941 - b

Poté, co jsem měl hotovou veškerou svoji práci jako čeledín na statku (mezi závorkami chci uvést, že pro sportovce je nutné mít práci, které se přes den věnuje, jinak hrozí to, že člověk zpohodlní a stane se jako sportovec takřka nepoužitelný), jsem se převlékl do stejného mundůru, jaký jsem měl loni v zimě nahoře u finských hranic. Z mého malého pokojíku jsem vyběhl hned naplno, kolem Olanderovy vily a sauny po celkem dobře vyšlapané pěšince, přes zvlněný terén skrz břízový lesík a bažiny k vrchu Mellandalstjärn. Již ta bažinatá část znamenala konec lehkého běhu, protože jsem zde naběhl na svoji soukromou trasu, která nebyla využívána lyžaři turisty a kde i přes můj pravidelný trénink nevznikla pěšinka.

Sněhu jsem měl k pasu a bylo tak velmi namáhavé udržet tempo. V určitých částech by již bylo těžké rozlišit, kdy jdu pěšky a kdy ještě běžím. Nutnost vysoko zdvihat nohy mě výrazně oslabovala a byl jsem tak skoro němý, když jsem vyběhl nahoru k silnici. Ale z tempa jsem nepolevil, naopak jsem se snažil ještě zrychlit a vyrazit k dalšímu příkrému stoupání. Člověk se musí naučit „umění velkého utrpení“ (pozn. překladatele - zde je určitá podobnost s katolicismem, jak si poznal Otokar Březina 30. prosince 1905 do svého deníku: „I katolicismus věděl, že základním tónem života je bolest“), jak Gösse Holmér několikrát zmínil, a člověk musí během tréninku běžet tak naplno, jak je to jenom možné, aby to celé mělo nějaký smysl. Svaly musí pracovat usilovněji než obvykle, aby zesílily, vnitřní orgány jako plíce a srdce musí mít rovněž obrovský zápřah, aby se zvýšila jejich kapacita. Z tohoto důvodu jsem nikdy nebyl naštván z vyčerpanosti a nikdy jsem svůj běh nevzdal. A řádně unavený jsem byl celý zbytek trasy od posledního výběhu k silnici. Kdybych zde nebyl na konci sil, znamenalo by to, že trénink byl chybný a jen jsem se ulejval.

Jakmile jsem vyběhl po od sněhu očištěné cesty, znamenalo to konec toho největšího odporu a automaticky se mi tak uvolnily nohy. Pomalé posunování vpřed tak konečně nahradil lehký běh, kdy hřeby na botách dávaly ten samý pocit jako běh v létě na škváře. Nejprve byl seběh, poté rovina a pak jsem pokračoval naplno k dalšímu vrcholku, který byl okolo 50 metrů, a zde se mi opět zatavily nohy. Odsud jsem opět běžel rychlým, ale klidným pěkným stylem k poslednímu kopci. To byl zabiják, jelikož byl hodně prudký. Ale zaťal jsem zuby a držel tempo až nahoru k vršku. Odsud jsem pak již jen uvolněně, ale rychle doběhl k mé ubikaci na turistické stanici, zaběhl do sprchy a převlékl se, abych opět mohl žít obyčejný život.

XVII. - Můj trénink pro rok 1941 - a

Měl jsem dobrou náladu, když jsem se na začátku prosince usadil u Gösty Olandera ve Vålådalen. Během října a listopadu jsem neudělal ani jeden běžecký krok, byl jsem tak natěšen na to, až zase začnu. První, co jsem udělal hned po uložení věcí do pokoje, který se stal mým ubytováním na následující zimu, byl průzkum terénu. To, co pro mě znamenalo okolí řeky Torne nahoře u finských hranic, nyní zastoupilo okolí silnice z Undersåkeru - bude to moje běžecká trať, kterou budu neustále běhat. Pokud bude stejně sněhu jako loňský rok, nebude vůbec jisté, zda budu moci lesem běžet byť i jen jeden rychlý běžecký krok. Samozřejmě, že boj se sněhem je namáhavý, běžec jím získává sílu, ale já jsem měl vždycky strach, abych neztratil rychlost, a to se stane především tehdy, když alespoň tu a tam běžec neběží opravdu naplno.

Jakmile jsem měl vyměřenou svoji trať, hned jsem na ní vyběhl. Z turistického hotelu jsem vyběhl na východ směrem k lesu, pak přes bažinatou plochu, přes kopec Mellandalstjärn k další bažině, odtud pak pěkná esíčka nahoru na velkou silnici. Trať měřila přibližně 5km a v průměru byla stejná jako loňská trať nahoře v Norbotten.

7. prosince večer, poté, co jsem si vybral běžecký okruh a byl jsem tak opět připraven začít, napsal jsem si do svého malého tréninkového sešítku: „Mým cílem je trénovat stejně jako loňský rok. Věřím, že správný trénink rovná se tvrdý trénink.“

XVI. - Můj trénink pro rok 1940 - g

Jakmile jsem za sebou měl jako běžec tyto první nejisté kroky, měl jsem jasno. Když jsem svůj běžecký pokus začal nahoře u finských hranic, bylo to víceméně pro to, abych uklidnil svůj sen stát se běžcem, ale popravdě řečeno jsem neměl sebemenší potuchu, jak tato moje spekulace skončí. Samozřejmě jsem měl cíl být lepší v běhu na škváře (za současných podmínek v běhu na tartanu, pozn. překladatele) než starý přítel a zároveň vzor Henry Kälarne, ale to byl spíše sen než reálný cíl. Několikrát jsem taky zapochyboval o svých schopnostech, ale nikdy nijak vážně a vždy se mi povedlo je v mém nitru umlčet – jednoduše tak, že jsem začal myslet na něco jiného. Možná, že právě tato má vlastnost umlčet své pochybnosti byla hlavním důvodem, že jsem zvládl první systematický náročný zimní trénink.

Po letní sezóně 1940 jsem si byl jistý tréninkovým programem a byl jsem si rovněž jistý, že to dá na světový rekord, pokud nepřijde nějaké zranění či nemoc.
Především závody na 1500 metrů v Östersundu a na 3000 metrů proti Kälarnemu na Stockholmském stadionu mi dodaly tuto sebedůvěru. V Östersundu jsem porazil jak Spånga tak Kälarneho a vyhrál jsem v osobním rekordu 3:51.8. V tomto případě jsem na vítězství nebyl připraven, ale zkusil jsem využít šanci a ono to vyšlo. Spånga i Kälarne mi při jednom našem hovoru říkali, že je pro ně z 1500 metrů nejhorší třetí kolo. To jsem si zapamatoval, a když jsme se v Östersundu utkali, nasadil jsem trhák právě při náběhu do třetího kola – dle jejich vlastního pocitu nejhoršího místa na trati. Běžel jsem, co to šlo, chlapci za mnou se neudrželi a stihl jsem si tak udělat takový náskok, že už ho poté nedohnali. Od té doby jsem vždy běhal třetí kolo co nejrychleji a obecně to vždy vedlo k dobrému roztrhání startovního pole a dobré výsledky – tak nyní takto zpětně děkuji kamarádům Spångovi a Kälarnemu za to, že mi prozradili svoje slabá místa.

Ještě větší impuls než ten z výše uvedeného 1500 metrového závodu mi dal závod na 3000 metrů na Stadionu ve Stockholmu, kde Kälarne překonal světový rekord a já jsem nebyl o tolik pozadu. Podle domluvy jsem měl pomoci Kälarnemu a držet tempo. Měli jsme se na čele střídat. To jsme dělali kolo co kolo a neměl jsem žádný problém svůj úkol splnit. Ale když Kälarne vypálil v posledním kole do svého závěrečného spurtu, neudržel jsem se. Nevěřil jsem si totiž, že bych byl schopen se svého slavného kamaráda schopen udržet.

Hned po doběhu jsem ale věděl, že moje šance zlomit světový rekord byly velké a můj respekt k nim se neuvěřitelně snížil. Čas Varkena Lovelockse 3.47.8 na 1500m nebo Kälarneho 8.09 na 3000 metrů mi už nepřišli nepřekonatelné, spíše naopak, jedinou otázkou bylo, zda mi to bude trvat jednu či dvě sezóny.

Ale moc jsem o tom nepřemýšlel. Jak říjen tak listopad jsem se zabýval úplně jinými věcmi než sportem a věci na běhání jsem po posledním závodě sezóny zahodil hluboko do skříně. Tam zůstaly až do druhého týdne v prosinci.

XV. - Můj trénink pro rok 1940 - f

1/7 – volno
2/7 – lehký běh 6000m
3/7 – cesta do Kälarne
4/7 – tvrdý běh 6000m, večerní tempo 4km
5/7 – lehký běh 6000m, večerní tempo 2km
6/7 – těžký běh 6000m
7/7 – volno
8/7 – lehký běh 6000m. večerní tempo 2km
9/7 – těžký běh s tempem 6000m
10/7 – těžký běh s tempem 6000m
11/7 – težký běh 2000m, cesta do Stockholmu
12/7 – běh 2000m, na dráze Stadionu
13/7 – lehký běh 3000m
14/7 – 3000m i Södertälje, čas 8:29.3
15/7 – volno. Cesta do Gävle
16/7 – lehký běh 3000m
17/7 – závod 3000m v Gävle, čas 8:18.2 – osobní rekord
18/7 – návštěva v Furuvik, žádný trénink
19/7 – cesta do Lujsdal
20/7 – běh 4000m, tempo 2000m
21/7 – žádný trénink
22/7 – žádný trénink. Cesta do Albacken
23/7 – lehký běh 4000m, večerní tempo 3000m
24/7 – těžký běh 5000m, večerní tempo 5000m
25/7 – lehký běh s měnícím se tempem 7000m
26/7 – lehký běh s měnícím se tempem 7000m
27/7 – tempový běh přes 3000m (dráha)
28/7 – závod na 1500m v Ljusdal, první v čase 3:59.2
29/7 – těžký běh 3000m, večerní tempo 1500m (dráha), sauna
30/7 – volno v Noregården
31/7 – běh 6000m, večerní tempo 1500m na dráze
1/8 – běh 6000m, večerní tempo 1500m na dráze
2/8 – běh 6000m, večerní tempo 1000m na dráze
3/8 – oblastní přebor na 1500m, první v čase 4:01.5
4/8 – oblastní přebor na 800m, čas 1.56.2,, a na 5000m (čas 15:35)
5/8 – volno

Odsud sezóna pokračovala 6000m dlouhým během dopoledne a trochu tempa každý večer, ale už jsem nezávodil. Moje osobní rekordy se významně snížily od roku 1938. Protože jsem z důvodu zánětu na plicích celou sezónu v roce 1939 nezávodil, jsou samozřejmě všechny moje zápisky o rok starší. Člověk se vždycky celkem lehce zlepšuje, když je mu okolo 20ti. Uplynulá sezóna mě utvrdila v tom, že tvrdý a intenzivní trénink dává dobré výsledky. Samozřejmě, že to bylo mnohokrát jak nudné, tak namáhavé se vydat běhat v tom mrazivém zimním podnebí nahoře v kraji Norrbotten, ale když za mnou nyní byla první dráhová sezóna a uvědomil jsem si své možnosti, rozhodl jsem se s radostí akceptovat nabídku Gösty Olandera přestěhovat se na příští zimu do Vålådalen a pracovat na jeho statku.

XIV. - Můj trénink pro rok 1940 - e

1/5 – Vojenský pochod přes 17km
2/5 – těžký běh 5km
3/5 – těžký běh 5km, procházka 10km večer
4/5 – těžký běh 5km, procházka 6km večer
5/5 – volno
6/5 – těžký běh 5km, procházka 6km večer
7/5 – lehký běh 4 km
8/5 – těžký běh přes 5km
9/5 – těžký běh přes 5km
10/5 – těžký běh přes 5km
11/5 – těžký běh přes 5km
12/5 – volno
13/5 – volno
14/5 – lehký běh 5km
15/5 – těžký běh 4km
16/5 – lehký běh 5km
17/5 – volno
18/5 – cesta do Östersundu
19/5 – oblastní mistrovství v krosu, vyhrál jsem
20/5 – cesta do Valsjäbyn
21/5 – volno
22/5 – těžký běh 5km
23/5 – ráno těžký běh 5km, večer běh do vrchu 4km
24/5 – ráno lehký běh 5km, večer běh do vrchu 4km
25/5 – lehký běh 5km
26/5 – volno
27/5 – ráno lehký běh 5km, večer výběh kopců 4km
28/5 – těžký běh 5km
29/5 – těžký běh 5km, večer výběh kopců 4km
30/5 – lehký běh 5km, večer výběh kopců 4km
1/6 – lehký běh 5km
2/6 – běh 2km v Östersundu po škváře, čas 5:23.2
3/6 – volno, cesta do Valsjöbyn
4/6 – lehký běh 3km
5/6 – lehký běh 5km
6/6 – těžký běh 5km, večer kopce 4km
7/6 – lehký běh 3000m
8/6 – volno, cesta do Östersundu
9/6 – běh 1600m v Östersundu
10/6 – volno, cesta do Björnänge
11/6 – těžký běh 5km, večer kopce 4km
12/6 – těžký běh 5km, večer kopce 4km
13/6 – lehký běh 5km, večer běh 4km
14/6 – lehký běh 5km
15/6 – 1500m v Östersundu, nový osobní rekord 3.59.6
16/6 – cesta do Ljusdal
17/6 – 22/6: účastník kurzu v Ljusdal
23/6 – běh na 3000m v Ljusdal, čas 8:32.9 – osobní rekord
24/6 – cesta do Storline
25/6 – lehký běh 6 000m
26/6 – z důvodu očkování nic
27/6 – stupňované tempo 3km, večer 3km kopce
28/6 – lehký běh 3km
29/6 – volno, cesta do Östersundu
30/6 – 1500m v Östersundu, čas 3:51.8 – osobní rekord

XIII. - Můj trénink pro rok 1940 - d

Mezi 13. až 23. únorem jsem měl propustku a tak jsem nenatrénoval ani krok. Ale zjistil jsem, že mé tělo reaguje na trénink dobře – necítil jsem se ani vyhořelý, ani unavený, ani jsem na sobě nepozoroval příznaky mého starého zánětu plic. Doma byli jak máma tak otec trochu nešťastní, jelikož měli mnohem větší důvěru v rady lékaře než jsem měl kdy já a mé běhání tak rádi neviděli. Ale když jsem se v sobotu 24. února vrátil zpět do vojenského zařízení, těšil jsem se na další tvrdý trénink, což jsem bral jako dobrou známku a 25. února jsem se postavil na start prvního tréninku po pauze.
25/2 – rychlý běh po silnici 7km
26/2 – lehký běh po silnici 2km
27/2 – těžký běh hlubokým sněhem 5km + skákání překážek
28/2 – těžký běh hlubokým sněhem 5km + skákání překážek
29/2 – těžký běh sněhem 5km
1/3 – těžký běh sněhem 5km
2/3 – volno
3/3 – z důvodu mrazu nic
4/3 – lehký běh hlubokým sněhem 5km
5/3 – těžký běh hlubokým sněhem 5km
6/3 – těžký běh hlubokým sněhem 5km
7/3 – ski pochod s měnícím se tvrdým tempem 25km
8/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
9/3 – docela těžký lyžování okolo 10km
10/3 – volno
11/3 – lehký běh 4km
12/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
13/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
14/3 – z důvodu nešťastné události nic
15/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
16/3 – vojenský ski výjezd 15 km
17/3 – těžké lyžování 15km
18/3 – volno
19/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
20/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
21/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
22/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
23/3 – lyžování naplno 30km
24/3 – volno
25/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
26/3 – z důvodu mrazu nic
27/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
28/3 – rychlé lyžování 7km
29/3 – vojenský lyžařský pochod (manévry) – 40km
30/3 – vojenský lyžařský pochod (manévry) – 30km
31/3 – noční lyžování a chůze (manévry) – 20km
1/4 – noční běžky (manévry) 18 km
2/4 – noční běžky (manévry) 25km
3/4 – volno
4/4 – běh po silnici 6km
5/4 – vojenská chůze po silnici 10km
6/4 – odjezd do Östersundu
7/4 – příjezd do Östersundu
8/4 – běh hlubokým sněhem 6 km
9/4 – z důvodu mrazu nic
10/4 – odjezd k norským hranicím
11/4 – těžký běh sněhem 7km
12/4 – těžký běh sněhem 6km
13/4 – těžký běh sněhem 5km
14/4 – volno
15/4 – lehčí běh 5km
16/4 – z důvodu špatného počasí volno
17/4 – těžký běh 5km
18/4 - těžký běh 5km
19/4 - těžký běh 5km
20/4 – těžký běh v kopcích 5km
21/4 – volno
22/4 – těžký běh 7km ráno, lehká chůze 1 hodinu večer
23/4 – těžký běh 5km
24/4 – lehký běh 5km ráno, lehká chůze 1 hodinu večer
25/4 – těžký běh 5km
26/4 – těžký běh 5km
27/4 – lehký běh 3km
28/4 – těžký běh 8km
29/4 – těžký běh 5km ráno, večer lehká procházka 15km
30/4 – lehký běh 3km, rychlé lyžování 6km večer

XII. - Můj trénink pro rok 1940 - c

Pondělí 18. prosince jsem začal trénovat podle tohoto tréninkového programu:

18/12 – chůze sněhem 2500m, běh 2500m
19/12 – chůze sněhem 2500m, běh 2500m
20/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
21/12 – vojenský pochod 7000 m
22/12 – odpočinek
23/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
24/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
25/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
26/12 – lyžování 12km (rychlé tempo)
27/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
28/12 – lyžování 12km
29/12 – odpočinek
30/12 – běh 5km
31/12 – chůze v hlubokém sněhu 4000m
1/1 – volno
2/1 - chůze v hlubokém sněhu 4000m
3/1 - chůze v hlubokém sněhu 4000m
4/1 – volno
5/1 - chůze v hlubokém sněhu 4000m
6/1 – běh 5km, rychle
7/1 – vojenský pochod po cestě 15km
8/1 – odpočinek
9/1 – chůze v hlubokém sněhu 2km
10/1 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
11/1 – chůze a běh 3500m
12/1 – chůze a běh 3500m
13/1 – volno
14/1 – armádní lyžování 20km
15/1 – z důvodu mrazu nic
16/1 – chůze sněhem a běh 5km
17/1 – vojenská lyžařská jízda – 20km
18/1 - chůze sněhem a běh 5km
19/1 – lyžování 16km
20/1 – z důvodu mrazu nic
21/1 – rychlé lyžování 30km
22/1 – rychlé lyžování 5km
23/1 – z důvodu mrazu nic
24/1 – tažení saní a běh 8km
25/1 – z důvodu mrazu nic
26/1 – nachlazení
27/1 – rychlý běh 5km, sauna
28/1 – rychlé lyžování, 15km
29/1 – lyžování 10km
30/1 – z důvodu mrazu nic
31/1 – z důvodu mrazu nic
1/2 – z důvodu mrazu nic
2/2 – z důvodu mrazu nic
3/2 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
4/2 – lyžování 10km
5/2 – volno
6/2 – rychlý běh 5km
7/2 – rychlé lyžování 7km
8/2 – rychlý běh v hlubokém sněhu 5km
9/2 – rychlý běh v hlubokém sněhu 5km
10/2 – volno
11/2 – vojenský pochod 12km
12/2 – rychlý běh 5km

Chůzí sněhem myslím co nejrychlejší pohyb po mé vyšlapané stezce v lese. Následkem toho, kolik sněhu napadalo mezi mými výběhy, nebylo občas vůbec možné běžet. Spíše jsem se klouzal, skákal a brodil sněhem, abych se dostal dál. Pokud ale nenasněžilo, snažil jsem se běžet naplno. To se dá poznat z mých poznámek, když byla trať tak čistá, že jsem mohl běžet celou dobu, je celá trasa uvedena jako 5ti kilometrový běh. Když jsem nevyrazil běhat z důvodu mrazu, znamená to, že bylo méně než -30 stupňů.

XI. - Můj trénink pro rok 1940 - b

Nyní poběžíme jeden okruh, abyste věděli, jaká byla trať.

Oblékl jsem se ještě v teple budovy. Nasadil jsem na nohy tretry, tlusté štulpny, větrovku přes dres, rukavice na ruce a špičatou čapku na hlavu. Samozřejmě, že bylo v lese hodně sněhu a že teploměr ukazoval hluboko pod nulou, ale když člověk drží dobré tempo, není žádné riziko, že mrzne. Pokud ale člověk na sebe navlékne velké množství oblečení, je neohrabaný a těžce se běží.

Hned poté, co jsem zavřel dveře do ubikace, vystartoval jsem plnou rychlostí po vyšlapané pěšince na rovném povrchu směrem k lesu. Vyběhl jsem rozehřátý z vnitřní budovy, takže nemělo smysl začínat jogem, jelikož bych akorát prochladl a pak taky by to bylo určitě těžší udržet tempo. Tedy plná rychlost od prvních metrů.

Když jsem vběhl do lesa, bylo to pro metr hluboký sníh obtížné udržet tempo. Většinou se člověk musel kolébat rychlostí chůze. Dále jsem pak pokračoval v kolísavém, ale rychlém tempu přes rovnou plochu cca 800 metrů dlouhou, s obrovským zatížením stehenních svalů, jelikož občas byl sníh po pás a bylo tak těžké jít kupředu. Cítil jsem se jako otrok, začal jsem se potit, ale bez pomyšlení na zastavení jsem pokračoval dál. Výběh přišel v dobu, kdy už byly nohy slabé, ale zatnul jsem zuby a pokračoval jsem nahoru. Bylo to namáhající a vyčerpávající a nebylo lehké tu masu sněhu porazit. Někdy jsem musel pracovat jak nohama tak rukama, abych se pohnul, ale vždy se mi to povedlo a když jsem dosáhl vrchulku kopce, byly nohy tak slabé, že seběh dolů byl osvobozením. Seběhem jsem setřásl únavu a ještě před křížením silnice jsem získal novou sílu. Byl to už celkově čilý chlapík, co seběhl na břeh řeky Torne.

Zde se sníh nahromadil a vítr ho neuvěřitelně zpevnil. Běžel jsem plnou rychlostí, tu a tam doplňováno rychlým broděním sněhem. I přes hodně ztvrdlý sníh byla tato část u řeky tou nejtěžší. Tu a tam se rozlomila plocha, a když jsem zrovna běžel plnou rychlostí, tak jsem se propadl třeba metr hluboko. Bylo to neskutečně namáhavé se ze sněhu vyškrábat a pokračovat v běhu. Když jsem dosáhl posledního výběhu kopce těsně před ubikací, byl jsem k smrti unaven.

X. - Můj trénink pro rok 1940 - a

„Dělej si Häggu cokoliv, ale nezkoušej sportovat,“ to bylo nařízení, které mi dal lékař v Strömsundu, když jsem byl po létě 1939 propuštěn z nemocnice po léčbě těžkého plicního zánětu. Samozřejmě že pro mě chtěl to nejlepší, ale nebyl jsem přesvědčen, že na to jde správně. Uvnitř mě hořela touha stát se velkým běžcem tak silně, že se nedalo tohoto snu vzdát. Rozhodl jsem se nechat mé rozhodnutí otevřené a sledovat, co budoucnost přinese.

Když jsem byl v zimě 1939 jako pěšák Jämtlandských lovců (vojenská jednotka) transportován k finské hranici nahoru do kraje Norbotten, cítil jsem se tak silný a zdravý, že jsem se rozhodl do lékařské ordinace již nedocházet. Místo toho jsem se rozhodl tvrdě trénovat, přesně tak jak jsem se rozhodl před rokem při odvodu.

Přes metr sněhu bylo v terénu okolo Kokulaforsen, kde jsme rozbalili naši vojenskou jednotku. Na místě jsme měli strávit celou zimu, umístění bylo vedle silnice mezi Haparandou a Karungi. Na východ ležela ledem pokrytá řeka Torneälven, na západ pak byl velký les. První dny jsem se věnoval průzkumu terénu, abych našel tu nejlepší 5km dlouhou trať, kterou jsem chtěl běhat každý den mého pobytu zde na severu. Aby byla trať co nejvíce variabilní, začínala nejprve bažinou a vřesovištěm, poté následoval běh dlouhým klesáním, které vedlo na louku. Pak jsem si k trati přidal jeden pěkný výběh a poté na východ k řece. Zde se nahromadil sníh natolik, že vytvořil ledovou krustu tvrdou, že se při běhu neprobořovala. Uvnitř lesa jsem měl někdy sníh po kolena, někdy až po pás. Řeku jsem kopíroval cca 1,5 km, poté jsem se skrz les vrátil do našeho vojenského stanoviště. Okruh měřil okolo 5ti kilometrů a podle poznámek v deníku (viz obdalší příspěvek) jsem ho běhal přibližně 6krát týdně.

Obrázek – okruh v Kokulaforsen:

Förläggning – vojenské stanoviště,Jämn mark – rovný povrch,Utför - seběh,Full fart – plnou rychlostí,Uppför - výběh,Skog - les,
"Hårt underlag, men det var så sällan man nådde marken, då det var så mycket snö – tvrdý podklad, ale díky spoustě sněhu jsem se jen zřídka dotkl země"
"Torne älv – řeka (břeh) Torne"
"Hårdaste biten med drivsnö på hela älven – nejtvrdší část se sněhem po celém břehu"
"Full fart omväxlande med ryck – naplno se střídající se intenzitou"
"Uppför - nahoru"

X. - Jak jsem začal - f

Byla zima 1939. Bylo mi 20 let a to byl podle Fridolfa Westmana ideální čas začít s trochu více racionalizovaným tréninkem. Předtím mě tento trenér nenechal trénovat podle nějakého schématu, protože měl strach, že by mě tím zatavil.

25. ledna jsem začal trénink pro sézonu 1939 a program byl následující:

Pondělí: volno
Úterý: prořezávání stromků ve Svedjeberget 1 hodinu. Skákání přes překážky 100 krát.
Středa: procházka po státní silnici 10 km.
Čtvrtek: prořezávání stromků v Svedjeberget 1 hodinu. Skákání přes překážky 100 krát.
Pátek: procházka po státní silnici 10 km
Sobota: volno.
Neděle: dlouhá procházka lesem i po silnici na 30 až 50 kilometrů.

V neděli 12. března jsem ušel 54 km a dle deníku jsem k tomu potřeboval 58 320 kroků. Podobný program následoval do 1. května, kdy se procházka postupně měnila z chůze do běhu na 20 km.
V sezóně 1939 jsem stihl jenom jeden závod, jelikož jsem pak dostal zánět do plic a zůstal ležet v nemocnici v Strömsundu. Tím jediným závodem byl terénní závod v Östersundu, kdy jsem porazil Olle Möllera a skončil druhý za Sundessonem.

IX. - Jak jsem začal - e

Zimu 1938 jsem pracoval jako zemědělský dělník u Fridolfa Westmana v Kälarne, co předtím vedl Henry Jonssona. Nijak zvlášť racionální trénink to nebyl, ale pravidelně jsem se hýbal, jezdil na lyžích, v březnu se vydával na pochody po státních silnicích a od dubna běhání. Když se v květnu konalo terénní oblastní mistrovství v Järpen, vyhrál jsem závod na 3500 metrů před Arvidssonem. V Njurundě 19. června jsem snížil osobní rekord na 1500 metrů na 4.07.9, což stačilo na třetí místo za Erlandem Apslundem z Kramfors a Arvidssonem.

Během období slunovratu jsem byl povolán na tréninkový kemp v Sollefteå pod vedením Gösse Holmérse a vyhrál 1500 metrů v čase 4.07. 21.června jsem byl zpátky dole ve Stockholmu, na programu byly Americké hry. Skončil jsem pátý v závodě na 2 míle v čase 9.16.6 a porazil podruhé v mém životě Fina, tentokrát Isoholla. Na to jsem byl patřičně hrdý.

Nahoře v Sollefteå mi Gösse doporučil zkusit překážky. Jakmile Fridolf Westman rozdělil program sezóny, bylo rozhodnuto, že budu debutovat na Mistrovství Švédska na 3000 metrů překážek. Nějaký týden před závodem za mnou Fridolf přišel a řekl: „Dneska budeme trénovat skok přes překážky. Naučím tě techniku přeskoku.“ Fridolf našel dlouhou tyč, kterou strčil mezi okap a zeď na jedné straně a na druhé ji držel. Běžel jsem tam a zpátky 25 až 30 krát. „Jo, to stačí, už to umíš,“ konstatoval Fridolf a to byl konec překážkového běhu. Vodní příkop jsme samozřejmě neměli, tak to jsem trénoval jenom teoreticky.

Na SM jsem skončil druhý za Lassem z Lidingö s časem 9.28. Při mezinárodních dráhových závodech v Brandkåren o několik týdnů později jsem běžel svůj druhý a zároveň poslední překážkový závod. Zase vyhrál Lasse z Lidingö před nějakým Finem, já jsem skončil třetí v čase 9.23. V tradičním utkání v Trondheimu jsem vyhrál 5 000 metrů za 15.00.7. To bylo o dost zábavnější a stylově čistší než soupeřit s překážkami.

VIII. - Jak jsem začal - d

4. srpna byly na stadionu ve Stockholmu pořádány další velké závody a naštěstí byli pořadatelé tak laskaví a pozvali mě. Nikdy jsem ještě nebyl pozván na závody, natož do velkého města jako Stockholm, o kterém jsem do té doby hodně slyšel, ale nikdy neviděl. „Přímo v nebi,“ pomyslel jsem si, když jsem se procházel po Vasově třídě. Měl jsem ubytování v hotelu Continental a když jsem vyřídil všechny administrativní povinnosti, šel jsem se podívat po městě. Chodil jsem po Vasově třídě tam a zpátky, obdivně koukal do výlohy, pozoroval dopravní ruch a lidi. Samozřejmě jsem měl strach místo opustit a vydat se někam dál do města, protože bych nenašel cestu zpátky.

Když jsem dostal hlad, šel jsem do restaurace Norma. Chtěl jsem sníst něco extra dobrého, co jsem předtím ještě nikdy neměl. Když servírka přišla s menu, dlouho jsem vybíral, než jsem jí řekl „a la carte“, u kterého jsem vůbec nevěděl, co to bylo. Servírka na mě byla milá a vysvětlila mi omyl („a la carte – podle menu“ (způsob řazení jídla při objednání a následném servírování, pozn. překl.) na druhý pokus jsem si tak mohl vybrat něco, co jsem předtím ještě neochutnal. Zůstal jsem u potatispuré (bramborová kaše), u kterého jsem rovněž nevěděl, co to je. Nebyl jsem tak moc nadšený, když mi servírka donesla starý známý „pärstampa“ (regionální název pro bramborovou kaši, pozn. překl.), jak se říká u nás v Jämtlandu. Úplně stejně vykolejen jsem byl druhý den na hotelu, kdy se mě uklízečka zeptala, zda chci kafe, čaj, čokoládu či silverte. Zatímco ty první tři věci byly starý známý, to poslední jsem neznal, a tak jsem si to objednal v domnění, že jde o něco extra. A tak jsem dostal horkou vodu, cukr a grädde – přesně to, co se pije doma, když zrovna není nikdo na návštěvě (silverte a grädde jsou velmi podobné pochutiny - kombinace tuku z mléka a horké vody, pozn. překl.). Po téhle zkušenosti jsem se už vždycky držel známých jídel.

Běžecký stadion ve Stockholmu byl pro mě od první chvíle srdeční záležitostí. Fin Kurki vyhrál 3000m dlouhý závod za 8.25.4 po velkém boji s Olanderem, který měl stejný čas. Johansson z Borås doběhl třetí s časem 8.32.4 a já skončil čtvrtý v čase 8.36.8 – nový osobní rekord. Ještě lepší než rekord byl fakt, že jsem porazil cizince, jednoho kluka z Itálie. Proti cizinci jsem do té doby ještě neběžel.

22. srpna jsem reprezentoval kraj Jämtland-Härjedalen v závodě na 1500 metrů proti Tröndelagen. Arvidsson vyhrál v čase 4.08.9, před Norem Varetem, zatímco já jsem skončil třetí s časem 4.10.8. 5. září jsem běžel v Sundsvallu a vyhrál 3000 metrů za 9.05, 19. září jsem pak časem 9.06 vyhrál trojku po silnici v Bergforsen před maratónským specialistou Lindströmem z Kovlandu. Třetího října byl poslední závod sezóny v Östersundu, kde Kälarne vyhrál 3000 metrů před Olanderem a mnou.

VII. - Jak jsem začal - c

Rok nato jsem vstoupil do místního velkého klubu v Kälarne. Začal jsem trénovat 17. března každovečerní 10ti kilometrovou chůzí po silnici. Tenhle způsob tréninku jsem nesnášel a nerozuměl jsem tomu, proč by měl běžec chodit. Přece musí být lepší běhat. Když jsem se coural už 14 dní, přešel jsem k zábavnějšímu tréninku a běhal jsem přibližně 3 500 metrů 5krát v týdnu.

9. května se konal terénní kros ve Fröso a tam jsem cestoval ve společnosti Fridolfa Westmana. To bylo jak fajn tak bez starostí, protože Fridolf měl bezednou peněženku a nevadilo mu zaplatit všechny náklady. Závod byl pěknej. Vyhrál jsem kategorii II a byl druhý celkově. Veselou příhodou bylo, že když jsem doběhl do cíle, Fridolf Westman byl hrdý na můj výkon a řekl mi: „Skákej a hejbej se, ať lidi vidí, že máš ještě spoustu sil.“ To jsem udělal a lidi okolo si pak mysleli, že nejsem vůbec unavenej.

24tého června jsem běžel 1500 metrů ve Strömsundu. Vyhrál Nisse Olander a já jsem byl druhý v osobním rekordu 4.13. O něco později v sérii závodů mezi městy Ragunda a Kälarne jsem vyhrál 800, 1 500 a 3 000 metrů v časech 2.01, 4.21 a 9.15.

18. července jsem v Kalärne skončil třetí za Henry Jonssonem – Kälarnanem a Olanderem v závodě na 1500 metrů a 22. července jsem vyhrál Hoockerloppet v Oostersundu – 2 km v čase 5.39.6. Gunnar Hoockert skončil druhý, Arvidsson třetí a Hjortling čtvrtý.
Moje rychlost a běžecký krok nebyly v té době na nějaké chlubení, to dobře dokumentuje juniorský oblastní přebor v Järpen, kde jsem doběhl 6tý na 400 metrů v čase 56 sekund.

VI. - Jak jsem začal - b

To se stalo v červnu 1936. Několik týdnů později jsem běžel první tréninkový závod na dráze v Ljungå, kde jsme společně s Göstou Sjödinem byli nejlepší na 1500 metrů s časem 4.43. O týden později jsem běžel za 4.33, to Gösta neběžel.

Prvního a druhého srpna jsem se přihlásil na oblastní přebor juniorů pořádaný v Kälarne. V sobotu 1. srpna jsem na kole ujel 30 kilometrů z Albacken do Kälarne. Matka mi do chlebníku připravila obložené chleby, abych vydržel až do večera. Peníze jsem neměl žádné. V sobotu poledne jsem se postavil na start 1500 metrů. Běžel jsem naplno a vyhrál juniorský oblastní přebor v čase 4.22.2 před Mannebym, který měl 4.32.8. Měl jsem po závodě jet zpátky domů, ale měl jsem z výsledku takovou radost, že jsem se rozhodl postavit se i na start nedělního závodu na 5 km.

Ale nevěděl jsem, kam mám jít. Obložené chleby jsem už snědl a neměl jsem ani öre na jídlo a ubytování. Jel jsem se tedy podívat do hostince v Kälarne, zda nepotkám nějakého movitějšího známého. Styděl jsem se za svoji chudobu, ale nechtěl jsem to dát najevo. V hostinci nahoře v jídelně seděl místní sedlák a pil plzeňské. Když jsem vstoupil, měl zrovna prázdné sklenice. "Dej pozdrav, Gundere, objednej 5 plzní (pivu se v té době ve Švédsku říkalo "plzeňské – pilsner", pozn. překl.). Dones mi je. Za námahu dostaneš dobře zaplaceno," řekl žíznivý sedlák. Jasně že to bylo k naštvání objednávat alkohol, ale potřeboval jsem peníze, tak jsem se loudal dolů k výčepu a vzal 5 plzní. Tři koruny ze sedlákových peněz přebývaly a ty jsem si mohl nechat. Bylo to v té době docela hodně peněz a stačilo to na jídlo a nocleh.

Den poté jsem vyhrál 5000 metrů v čase 16.11 před Ragnarem Johanssonem, který běžel za 16.30. Celý šťastný jsem jel na kole domů do Albacken a vyprávěl rodičům ty radostné novinky. V nohách jsem měl takovou bolest, že jsem nemohl sejít dolů ze schodů z své komory do kuchyně. Musel jsem chodit pozpátku.

Později ten samý rok jsem běžel v Bräcke a vyhrál 1500 metrů za 4.21 a ve velkém oblastním mistrovství v Östersundu jsem byl čtvrtý s časem 4.14.

V. - Jak jsem začal - a

Během mého dětství na malém statku mých rodičů (nejprve v Sörbygden, poté v Albacken nahoře v oblasti Jämtland) jsem se naučil používat sekeru a pilu pro lesnické práce, odhazovat lopatou sníh a každý den používat mé nohy jako dopravní prostředek na délku okolo 5ti kilometrů. Jako 7mi letý - to jsme bydleli v Sörbygden – jsem začal chodit do školy. Cesta tam měřila 3 km, zpátky to samé. Tuhle cestu jsem šel, běžel nebo jel na lyžích každý den do věku 12-ti let. Taky jsem začal pomáhat s pracemi na zahradě a v lese, dlouhou dobu jsem byl nejmladším na pile, co ležela 3 až 4 km od domova. Tuhle vzdálenost dom jsem běhal každý večer. Nedělal jsem to kvůli myšlence být běžcem, bylo to proto, že jsem měl hlad a chtěl jsem být co nejrychleji doma.

Takový zdravý a čerstvý život mě samozřejmě zocelil. Získal jsem obecnou sílu, obzvláště zádové svaly. Právě ty jsou pro běžce obzvlášť důležité, protože je využívá více než by člověk řekl.

Ve 14ti letech jsem vstoupil do sportovního klubu v Albaken, kde jsem občas vyhrával, občas prohrával lyžařské závody. V létě jsem hrál fotbal a roku 1935 jsem debutoval jako atlet vítězstvím v klubovém mistrovství ve skoku do výšky – 1.45 m, ve skoku o tyči 2.20 a 1500 metrů v čase 4.54, na 100m a 400m jsem byl druhý. Takové výsledky jsou důležité pro chlapce, co ten samý rok na novoroční večer oslaví 17té narozeniny. Ale zároveň neukazují na nijak zvláštní talent nebo zapálení pro sport, takových výkonů je každý rok tisíce.

Můj otec na mě mezitím začal být hrdý a přesto, že neměl peněz nazbyt, koupil mi za 13 švédských korun tretry v krámku Åhlen & Holm. Ty jsem měl už s sebou, když jsem začal s prací lesníka v jedné chatě několik desítek kilometrů od domova. Po skončení práce jsem se každý večer postavil na start krátkého běžeckého okruhu přímo od chaty. Otec mi vyměřil okruh na 1500 metrů - začínal úzkým dlouhým dřevěným mostem nahoru k cestě, která byla díky špatné práci AK plná hrbolů, děr a jiných výmolů. Zde můj otec pokračoval v krokování okruhu, a když napočítal 750 metrů, položil na zem kámen jako značku pro otočení. Jeden večer po práci navrhl, abych běžel na čas. Sám si sedl uvnitř chaty a odtud se staral jak o start tak o změření času. Ve své obrovské dlani měl budík na sledování vteřinové ručičky. Stál jsem na prvním schodu a čekal na jeho pokyn „Připravit ! Pozor ! Teď !“…… a vypálil jsem co nejrychleji to šlo. Když jsem přiběhl zpět, oznámil mi s velkou radostí, že jsem běžel za 4:45. Čas zněl skvěle a tak jsem mu nevěřil. „Nespletl ses o minutu,“ divil jsem se. „Ne, vážně ne. Dělal jsem každou minutu nožem zářez do židle a sám se můžeš podívat, že tam jsou čtyři,“ řekl otec a vypadal, že říká pravdu.

Když jsme večer šli spát, dlouho jsme hovořili o mých možnostech být běžcem. Fantazírovali jsme o tom či onom a musím říct, že otcovy sny neměly žádné hranice. „Představ si, že můžeš být stejně dobrý jako Henry Jonsson z Kälarne. Díky běhání se má dole ve Stockholmu dobře. Nijak speciálně narostlý není. Ty máš stejné předpoklady, tím jsem si jistý, ale vyžaduje to tvrdý trénink. Ale nemysli si, že Henry by v tvém věku zvládl dnešních 1500 metrů lépe než ty.“ Otcova řeč mě přesvědčila, uvěřil jsem a později večer jsem se rozhodl vzít šanci za pačesy a stát se běžcem.

Až o hodně později otec připustil, že mi z času na 1500 metrů odečetl 30 vteřin, abych pokračoval v běžeckém tréninku.

IV.- Vydání knížky

Mnozí se možná budou divit pozdnímu vydání této knihy. Přestal jsem přece sportovat již na podzim roku 1945 a měl jsem tak spoustu času své názory sepsat a vydat. Ale zpoždění má své vysvětlení.

V září roku 1951 jsem zde v Motale měl návštěvu 2 dobrých přátel – jednoho novináře a jednoho aktivního běžce. Mluvili jsme detailně o tréninku a já jim popisoval principy, které pak hned poté vyšly v časopise Sportovní deník. Řada expertů v médiích oponovala, že lžu, a tvrdili, že tak – jak jsem to popsal v interview - jsem nikdy trénovat nemohl.

Během doby mého aktivního tréninku jsem si dělal denní poznámky do malé černé knížky. Pokud bych ji zveřejnil, byl by důkaz jasný a snad i další generace běžců by si něco z mého programu mohla odnést. Ale po knížce jako by se slehla zem. Hledal jsem ji bez úspěchu několik let. Tuhle svou marnou snahu jsem vyprávěl novináři časopise Lid v obraze, když mě navštívil v Motale kvůli důvěrné reportáži. V příštím čísle bylo mé hledání zveřejněno a jen několik dní poté se ozval jeden pán z Malmö s tím, že moji knihu má omylem ve svém šuplíku. Našel ji mezi různým harampádím, když převzal mé starý bydlení. Už několikrát přemýšlel nad tím, že mi knihu zašle, ale nikdy se k tomu nakonec nedostal – nyní mi ji posílá a zítra ji budu mít v Motale.

Tady je tak obsah knihy, která jak doufám povede mladé švédské (ale i české, pozn. překl.) sportovce při jejich letu ke sportovnímu vrcholu.

V Motale v květnu 1952, Gunder Hägg

III. - předmluva překladatele

Při svém zájmu o minimalizaci běžeckého tréninku jsem asi před 2 roky narazil na švédském diskuzním fóru o orientačním běhu Alternativet na zmínku o Gunderu Häggovi, kterého pisatel považoval za nejméně trénujícího běžce historie. Popis jeho tréninku jako "běhání jednoho 5km dlouhého terénního okruhu každý den" zněl pro mě jako rajská hudba a když jsem po důkladném progooglování celého internetu zjistil, že se více než toto nedozvím, objednal jsem si z antikvariátu v Malmö přímý zdroj informací - Deník Gundera Hägga. Ten nyní předkládám české odborné ale i laické veřejnosti pro inspiraci a kritické posouzení.

Gunder Hägg byl atlet, nikoli orientační běžec, ovšem já jeho tréninkové metody považuji v současné době vhodné převážně pro vrcholový sprintový orientační běh. Důvodů je několik, těmi hlavními je fakt, že většina tréninku probíhala v terénu a že délka zátěže okolo 20ti minut denně odpovídá amatérskému sportování, které bude vždy u orientačního běhu převládat. Ostatně časy na 3000 a 5000 metrů, kterých Hägg dosáhl, jsou 70 let od zaběhnutí pro současné běžce stále dobré a pro vrcholové sprintové OB (na rozdíl od vrcholové atletiky) plně dostačující.

Knížka je zajímavá i tím, že nás zasadí do doby Švédska a USA za 2. světové války, kdy zde na rozdíl od zbytku Evropy nezuřila válka (Švédové byli neutrální).

Překladatel jest amatérem, a to jak v překladu tak ve stylizaci. V některých pasážích Gunder Hägg používá historické termíny, které mi slovníky nejsou schopny přeložit. Překlad tak není doslovný a v některých nepodstatných pasážích závisí na mé lenosti/aktivnosti.

Kniha má cca 80 stran, celý seriál překladu by při současném tempu (jeden příspěvek za týden až 14 dní) měl být ukončen někdy za rok. V případě zájmu o zapůjčení originálu (i s věnováním Birgille Hedin za jedničku z tělesné výchovy roku 1955) pište na email.

s přáním příjemné zábavy,
Jiří Jansa, 21. února 2012, Chrudim

II. - zadní obálka

Gunder Hägg, jeden z celosvětově nejznámějších běžců, za svůj život nastavil 13 rekordů světových, 14 švédských, 2 americké a 1 britský. Když roku 1945 přestal závodit, byl držitelem všech světových rekordů v metrech i yardech na vzdálenost 1500 až 5000 metrů.

V oblasti tréninku byl Gunder Hägg vizionář a byl i mistrem taktiky zvítězit. V této knize zveřejňuje detaily o svém tréninku, o celé usilovné práci, která za jeho úspěchy ležela. Někteří experti tvrdili, že se Gunder narodil pro běh, když dokázal z lehkostí překonat tolik světových rekordů. Mýtus "Gunder the Wonder" v této knize slavný běžec uvádí na pravou míru, kdy vysvětluje, že za veškerými sportovními úspěchy byl jen trénink, trénink a trénink.

Přes svoji dominanci na závodních oválech a spoustě překonaných světových rekordů si Gunder sám myslí, že jeho výkony neodpovídají jeho maximu a věří, že by mohl běžet 1500m za 3,40, kdyby roku 1943 zůstal doma ve Švédsku a neodcestoval do Ameriky. Cesta lodí do USA totiž trvala skoro jeden měsíc, což znamenalo velkou ztrátu kondice a síly, tréninku a rychlosti.

I. - obálka