Mnozí se možná budou divit pozdnímu vydání této knihy. Přestal jsem přece sportovat již na podzim roku 1945 a měl jsem tak spoustu času své názory sepsat a vydat. Ale zpoždění má své vysvětlení.
V září roku 1951 jsem zde v Motale měl návštěvu 2 dobrých přátel – jednoho novináře a jednoho aktivního běžce. Mluvili jsme detailně o tréninku a já jim popisoval principy, které pak hned poté vyšly v časopise Sportovní deník. Řada expertů v médiích oponovala, že lžu, a tvrdili, že tak – jak jsem to popsal v interview - jsem nikdy trénovat nemohl.
Během doby mého aktivního tréninku jsem si dělal denní poznámky do malé černé knížky. Pokud bych ji zveřejnil, byl by důkaz jasný a snad i další generace běžců by si něco z mého programu mohla odnést. Ale po knížce jako by se slehla zem. Hledal jsem ji bez úspěchu několik let. Tuhle svou marnou snahu jsem vyprávěl novináři časopise Lid v obraze, když mě navštívil v Motale kvůli důvěrné reportáži. V příštím čísle bylo mé hledání zveřejněno a jen několik dní poté se ozval jeden pán z Malmö s tím, že moji knihu má omylem ve svém šuplíku. Našel ji mezi různým harampádím, když převzal mé starý bydlení. Už několikrát přemýšlel nad tím, že mi knihu zašle, ale nikdy se k tomu nakonec nedostal – nyní mi ji posílá a zítra ji budu mít v Motale.
Tady je tak obsah knihy, která jak doufám povede mladé švédské (ale i české, pozn. překl.) sportovce při jejich letu ke sportovnímu vrcholu.
V Motale v květnu 1952, Gunder Hägg
Žádné komentáře:
Okomentovat