pátek 30. března 2012

XVI. - Můj trénink pro rok 1940 - g

Jakmile jsem za sebou měl jako běžec tyto první nejisté kroky, měl jsem jasno. Když jsem svůj běžecký pokus začal nahoře u finských hranic, bylo to víceméně pro to, abych uklidnil svůj sen stát se běžcem, ale popravdě řečeno jsem neměl sebemenší potuchu, jak tato moje spekulace skončí. Samozřejmě jsem měl cíl být lepší v běhu na škváře (za současných podmínek v běhu na tartanu, pozn. překladatele) než starý přítel a zároveň vzor Henry Kälarne, ale to byl spíše sen než reálný cíl. Několikrát jsem taky zapochyboval o svých schopnostech, ale nikdy nijak vážně a vždy se mi povedlo je v mém nitru umlčet – jednoduše tak, že jsem začal myslet na něco jiného. Možná, že právě tato má vlastnost umlčet své pochybnosti byla hlavním důvodem, že jsem zvládl první systematický náročný zimní trénink.

Po letní sezóně 1940 jsem si byl jistý tréninkovým programem a byl jsem si rovněž jistý, že to dá na světový rekord, pokud nepřijde nějaké zranění či nemoc.
Především závody na 1500 metrů v Östersundu a na 3000 metrů proti Kälarnemu na Stockholmském stadionu mi dodaly tuto sebedůvěru. V Östersundu jsem porazil jak Spånga tak Kälarneho a vyhrál jsem v osobním rekordu 3:51.8. V tomto případě jsem na vítězství nebyl připraven, ale zkusil jsem využít šanci a ono to vyšlo. Spånga i Kälarne mi při jednom našem hovoru říkali, že je pro ně z 1500 metrů nejhorší třetí kolo. To jsem si zapamatoval, a když jsme se v Östersundu utkali, nasadil jsem trhák právě při náběhu do třetího kola – dle jejich vlastního pocitu nejhoršího místa na trati. Běžel jsem, co to šlo, chlapci za mnou se neudrželi a stihl jsem si tak udělat takový náskok, že už ho poté nedohnali. Od té doby jsem vždy běhal třetí kolo co nejrychleji a obecně to vždy vedlo k dobrému roztrhání startovního pole a dobré výsledky – tak nyní takto zpětně děkuji kamarádům Spångovi a Kälarnemu za to, že mi prozradili svoje slabá místa.

Ještě větší impuls než ten z výše uvedeného 1500 metrového závodu mi dal závod na 3000 metrů na Stadionu ve Stockholmu, kde Kälarne překonal světový rekord a já jsem nebyl o tolik pozadu. Podle domluvy jsem měl pomoci Kälarnemu a držet tempo. Měli jsme se na čele střídat. To jsme dělali kolo co kolo a neměl jsem žádný problém svůj úkol splnit. Ale když Kälarne vypálil v posledním kole do svého závěrečného spurtu, neudržel jsem se. Nevěřil jsem si totiž, že bych byl schopen se svého slavného kamaráda schopen udržet.

Hned po doběhu jsem ale věděl, že moje šance zlomit světový rekord byly velké a můj respekt k nim se neuvěřitelně snížil. Čas Varkena Lovelockse 3.47.8 na 1500m nebo Kälarneho 8.09 na 3000 metrů mi už nepřišli nepřekonatelné, spíše naopak, jedinou otázkou bylo, zda mi to bude trvat jednu či dvě sezóny.

Ale moc jsem o tom nepřemýšlel. Jak říjen tak listopad jsem se zabýval úplně jinými věcmi než sportem a věci na běhání jsem po posledním závodě sezóny zahodil hluboko do skříně. Tam zůstaly až do druhého týdne v prosinci.

sobota 24. března 2012

XV. - Můj trénink pro rok 1940 - f

1/7 – volno
2/7 – lehký běh 6000m
3/7 – cesta do Kälarne
4/7 – tvrdý běh 6000m, večerní tempo 4km
5/7 – lehký běh 6000m, večerní tempo 2km
6/7 – těžký běh 6000m
7/7 – volno
8/7 – lehký běh 6000m. večerní tempo 2km
9/7 – těžký běh s tempem 6000m
10/7 – těžký běh s tempem 6000m
11/7 – težký běh 2000m, cesta do Stockholmu
12/7 – běh 2000m, na dráze Stadionu
13/7 – lehký běh 3000m
14/7 – 3000m i Södertälje, čas 8:29.3
15/7 – volno. Cesta do Gävle
16/7 – lehký běh 3000m
17/7 – závod 3000m v Gävle, čas 8:18.2 – osobní rekord
18/7 – návštěva v Furuvik, žádný trénink
19/7 – cesta do Lujsdal
20/7 – běh 4000m, tempo 2000m
21/7 – žádný trénink
22/7 – žádný trénink. Cesta do Albacken
23/7 – lehký běh 4000m, večerní tempo 3000m
24/7 – těžký běh 5000m, večerní tempo 5000m
25/7 – lehký běh s měnícím se tempem 7000m
26/7 – lehký běh s měnícím se tempem 7000m
27/7 – tempový běh přes 3000m (dráha)
28/7 – závod na 1500m v Ljusdal, první v čase 3:59.2
29/7 – těžký běh 3000m, večerní tempo 1500m (dráha), sauna
30/7 – volno v Noregården
31/7 – běh 6000m, večerní tempo 1500m na dráze
1/8 – běh 6000m, večerní tempo 1500m na dráze
2/8 – běh 6000m, večerní tempo 1000m na dráze
3/8 – oblastní přebor na 1500m, první v čase 4:01.5
4/8 – oblastní přebor na 800m, čas 1.56.2,, a na 5000m (čas 15:35)
5/8 – volno

Odsud sezóna pokračovala 6000m dlouhým během dopoledne a trochu tempa každý večer, ale už jsem nezávodil. Moje osobní rekordy se významně snížily od roku 1938. Protože jsem z důvodu zánětu na plicích celou sezónu v roce 1939 nezávodil, jsou samozřejmě všechny moje zápisky o rok starší. Člověk se vždycky celkem lehce zlepšuje, když je mu okolo 20ti. Uplynulá sezóna mě utvrdila v tom, že tvrdý a intenzivní trénink dává dobré výsledky. Samozřejmě, že to bylo mnohokrát jak nudné, tak namáhavé se vydat běhat v tom mrazivém zimním podnebí nahoře v kraji Norrbotten, ale když za mnou nyní byla první dráhová sezóna a uvědomil jsem si své možnosti, rozhodl jsem se s radostí akceptovat nabídku Gösty Olandera přestěhovat se na příští zimu do Vålådalen a pracovat na jeho statku.

středa 21. března 2012

XIV. - Můj trénink pro rok 1940 - e

1/5 – Vojenský pochod přes 17km
2/5 – těžký běh 5km
3/5 – těžký běh 5km, procházka 10km večer
4/5 – těžký běh 5km, procházka 6km večer
5/5 – volno
6/5 – těžký běh 5km, procházka 6km večer
7/5 – lehký běh 4 km
8/5 – těžký běh přes 5km
9/5 – těžký běh přes 5km
10/5 – těžký běh přes 5km
11/5 – těžký běh přes 5km
12/5 – volno
13/5 – volno
14/5 – lehký běh 5km
15/5 – těžký běh 4km
16/5 – lehký běh 5km
17/5 – volno
18/5 – cesta do Östersundu
19/5 – oblastní mistrovství v krosu, vyhrál jsem
20/5 – cesta do Valsjäbyn
21/5 – volno
22/5 – těžký běh 5km
23/5 – ráno těžký běh 5km, večer běh do vrchu 4km
24/5 – ráno lehký běh 5km, večer běh do vrchu 4km
25/5 – lehký běh 5km
26/5 – volno
27/5 – ráno lehký běh 5km, večer výběh kopců 4km
28/5 – těžký běh 5km
29/5 – těžký běh 5km, večer výběh kopců 4km
30/5 – lehký běh 5km, večer výběh kopců 4km
1/6 – lehký běh 5km
2/6 – běh 2km v Östersundu po škváře, čas 5:23.2
3/6 – volno, cesta do Valsjöbyn
4/6 – lehký běh 3km
5/6 – lehký běh 5km
6/6 – těžký běh 5km, večer kopce 4km
7/6 – lehký běh 3000m
8/6 – volno, cesta do Östersundu
9/6 – běh 1600m v Östersundu
10/6 – volno, cesta do Björnänge
11/6 – těžký běh 5km, večer kopce 4km
12/6 – těžký běh 5km, večer kopce 4km
13/6 – lehký běh 5km, večer běh 4km
14/6 – lehký běh 5km
15/6 – 1500m v Östersundu, nový osobní rekord 3.59.6
16/6 – cesta do Ljusdal
17/6 – 22/6: účastník kurzu v Ljusdal
23/6 – běh na 3000m v Ljusdal, čas 8:32.9 – osobní rekord
24/6 – cesta do Storline
25/6 – lehký běh 6 000m
26/6 – z důvodu očkování nic
27/6 – stupňované tempo 3km, večer 3km kopce
28/6 – lehký běh 3km
29/6 – volno, cesta do Östersundu
30/6 – 1500m v Östersundu, čas 3:51.8 – osobní rekord

sobota 17. března 2012

XIII. - Můj trénink pro rok 1940 - d

Mezi 13. až 23. únorem jsem měl propustku a tak jsem nenatrénoval ani krok. Ale zjistil jsem, že mé tělo reaguje na trénink dobře – necítil jsem se ani vyhořelý, ani unavený, ani jsem na sobě nepozoroval příznaky mého starého zánětu plic. Doma byli jak máma tak otec trochu nešťastní, jelikož měli mnohem větší důvěru v rady lékaře než jsem měl kdy já a mé běhání tak rádi neviděli. Ale když jsem se v sobotu 24. února vrátil zpět do vojenského zařízení, těšil jsem se na další tvrdý trénink, což jsem bral jako dobrou známku a 25. února jsem se postavil na start prvního tréninku po pauze.
25/2 – rychlý běh po silnici 7km
26/2 – lehký běh po silnici 2km
27/2 – těžký běh hlubokým sněhem 5km + skákání překážek
28/2 – těžký běh hlubokým sněhem 5km + skákání překážek
29/2 – těžký běh sněhem 5km
1/3 – těžký běh sněhem 5km
2/3 – volno
3/3 – z důvodu mrazu nic
4/3 – lehký běh hlubokým sněhem 5km
5/3 – těžký běh hlubokým sněhem 5km
6/3 – těžký běh hlubokým sněhem 5km
7/3 – ski pochod s měnícím se tvrdým tempem 25km
8/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
9/3 – docela těžký lyžování okolo 10km
10/3 – volno
11/3 – lehký běh 4km
12/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
13/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
14/3 – z důvodu nešťastné události nic
15/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
16/3 – vojenský ski výjezd 15 km
17/3 – těžké lyžování 15km
18/3 – volno
19/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
20/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
21/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
22/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
23/3 – lyžování naplno 30km
24/3 – volno
25/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
26/3 – z důvodu mrazu nic
27/3 - těžký běh hlubokým sněhem 5km
28/3 – rychlé lyžování 7km
29/3 – vojenský lyžařský pochod (manévry) – 40km
30/3 – vojenský lyžařský pochod (manévry) – 30km
31/3 – noční lyžování a chůze (manévry) – 20km
1/4 – noční běžky (manévry) 18 km
2/4 – noční běžky (manévry) 25km
3/4 – volno
4/4 – běh po silnici 6km
5/4 – vojenská chůze po silnici 10km
6/4 – odjezd do Östersundu
7/4 – příjezd do Östersundu
8/4 – běh hlubokým sněhem 6 km
9/4 – z důvodu mrazu nic
10/4 – odjezd k norským hranicím
11/4 – těžký běh sněhem 7km
12/4 – těžký běh sněhem 6km
13/4 – těžký běh sněhem 5km
14/4 – volno
15/4 – lehčí běh 5km
16/4 – z důvodu špatného počasí volno
17/4 – těžký běh 5km
18/4 - těžký běh 5km
19/4 - těžký běh 5km
20/4 – těžký běh v kopcích 5km
21/4 – volno
22/4 – těžký běh 7km ráno, lehká chůze 1 hodinu večer
23/4 – těžký běh 5km
24/4 – lehký běh 5km ráno, lehká chůze 1 hodinu večer
25/4 – těžký běh 5km
26/4 – těžký běh 5km
27/4 – lehký běh 3km
28/4 – těžký běh 8km
29/4 – těžký běh 5km ráno, večer lehká procházka 15km
30/4 – lehký běh 3km, rychlé lyžování 6km večer

úterý 13. března 2012

XII. - Můj trénink pro rok 1940 - c

Pondělí 18. prosince jsem začal trénovat podle tohoto tréninkového programu:

18/12 – chůze sněhem 2500m, běh 2500m
19/12 – chůze sněhem 2500m, běh 2500m
20/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
21/12 – vojenský pochod 7000 m
22/12 – odpočinek
23/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
24/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
25/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
26/12 – lyžování 12km (rychlé tempo)
27/12 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
28/12 – lyžování 12km
29/12 – odpočinek
30/12 – běh 5km
31/12 – chůze v hlubokém sněhu 4000m
1/1 – volno
2/1 - chůze v hlubokém sněhu 4000m
3/1 - chůze v hlubokém sněhu 4000m
4/1 – volno
5/1 - chůze v hlubokém sněhu 4000m
6/1 – běh 5km, rychle
7/1 – vojenský pochod po cestě 15km
8/1 – odpočinek
9/1 – chůze v hlubokém sněhu 2km
10/1 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
11/1 – chůze a běh 3500m
12/1 – chůze a běh 3500m
13/1 – volno
14/1 – armádní lyžování 20km
15/1 – z důvodu mrazu nic
16/1 – chůze sněhem a běh 5km
17/1 – vojenská lyžařská jízda – 20km
18/1 - chůze sněhem a běh 5km
19/1 – lyžování 16km
20/1 – z důvodu mrazu nic
21/1 – rychlé lyžování 30km
22/1 – rychlé lyžování 5km
23/1 – z důvodu mrazu nic
24/1 – tažení saní a běh 8km
25/1 – z důvodu mrazu nic
26/1 – nachlazení
27/1 – rychlý běh 5km, sauna
28/1 – rychlé lyžování, 15km
29/1 – lyžování 10km
30/1 – z důvodu mrazu nic
31/1 – z důvodu mrazu nic
1/2 – z důvodu mrazu nic
2/2 – z důvodu mrazu nic
3/2 - chůze sněhem 2500m, běh 2500m
4/2 – lyžování 10km
5/2 – volno
6/2 – rychlý běh 5km
7/2 – rychlé lyžování 7km
8/2 – rychlý běh v hlubokém sněhu 5km
9/2 – rychlý běh v hlubokém sněhu 5km
10/2 – volno
11/2 – vojenský pochod 12km
12/2 – rychlý běh 5km

Chůzí sněhem myslím co nejrychlejší pohyb po mé vyšlapané stezce v lese. Následkem toho, kolik sněhu napadalo mezi mými výběhy, nebylo občas vůbec možné běžet. Spíše jsem se klouzal, skákal a brodil sněhem, abych se dostal dál. Pokud ale nenasněžilo, snažil jsem se běžet naplno. To se dá poznat z mých poznámek, když byla trať tak čistá, že jsem mohl běžet celou dobu, je celá trasa uvedena jako 5ti kilometrový běh. Když jsem nevyrazil běhat z důvodu mrazu, znamená to, že bylo méně než -30 stupňů.

neděle 11. března 2012

XI. - Můj trénink pro rok 1940 - b




Nyní poběžíme jeden okruh, abyste věděli, jaká byla trať.

Oblékl jsem se ještě v teple budovy. Nasadil jsem na nohy tretry, tlusté štulpny, větrovku přes dres, rukavice na ruce a špičatou čapku na hlavu. Samozřejmě, že bylo v lese hodně sněhu a že teploměr ukazoval hluboko pod nulou, ale když člověk drží dobré tempo, není žádné riziko, že mrzne. Pokud ale člověk na sebe navlékne velké množství oblečení, je neohrabaný a těžce se běží.

Hned poté, co jsem zavřel dveře do ubikace, vystartoval jsem plnou rychlostí po vyšlapané pěšince na rovném povrchu směrem k lesu. Vyběhl jsem rozehřátý z vnitřní budovy, takže nemělo smysl začínat jogem, jelikož bych akorát prochladl a pak taky by to bylo určitě těžší udržet tempo. Tedy plná rychlost od prvních metrů.

Když jsem vběhl do lesa, bylo to pro metr hluboký sníh obtížné udržet tempo. Většinou se člověk musel kolébat rychlostí chůze. Dále jsem pak pokračoval v kolísavém, ale rychlém tempu přes rovnou plochu cca 800 metrů dlouhou, s obrovským zatížením stehenních svalů, jelikož občas byl sníh po pás a bylo tak těžké jít kupředu. Cítil jsem se jako otrok, začal jsem se potit, ale bez pomyšlení na zastavení jsem pokračoval dál. Výběh přišel v dobu, kdy už byly nohy slabé, ale zatnul jsem zuby a pokračoval jsem nahoru. Bylo to namáhající a vyčerpávající a nebylo lehké tu masu sněhu porazit. Někdy jsem musel pracovat jak nohama tak rukama, abych se pohnul, ale vždy se mi to povedlo a když jsem dosáhl vrchulku kopce, byly nohy tak slabé, že seběh dolů byl osvobozením. Seběhem jsem setřásl únavu a ještě před křížením silnice jsem získal novou sílu. Byl to už celkově čilý chlapík, co seběhl na břeh řeky Torne.

Zde se sníh nahromadil a vítr ho neuvěřitelně zpevnil. Běžel jsem plnou rychlostí, tu a tam doplňováno rychlým broděním sněhem. I přes hodně ztvrdlý sníh byla tato část u řeky tou nejtěžší. Tu a tam se rozlomila plocha, a když jsem zrovna běžel plnou rychlostí, tak jsem se propadl třeba metr hluboko. Bylo to neskutečně namáhavé se ze sněhu vyškrábat a pokračovat v běhu. Když jsem dosáhl posledního výběhu kopce těsně před ubikací, byl jsem k smrti unaven.

středa 7. března 2012

X. - Můj trénink pro rok 1940 - a

„Dělej si Häggu cokoliv, ale nezkoušej sportovat,“ to bylo nařízení, které mi dal lékař v Strömsundu, když jsem byl po létě 1939 propuštěn z nemocnice po léčbě těžkého plicního zánětu. Samozřejmě že pro mě chtěl to nejlepší, ale nebyl jsem přesvědčen, že na to jde správně. Uvnitř mě hořela touha stát se velkým běžcem tak silně, že se nedalo tohoto snu vzdát. Rozhodl jsem se nechat mé rozhodnutí otevřené a sledovat, co budoucnost přinese.

Když jsem byl v zimě 1939 jako pěšák Jämtlandských lovců (vojenská jednotka) transportován k finské hranici nahoru do kraje Norbotten, cítil jsem se tak silný a zdravý, že jsem se rozhodl do lékařské ordinace již nedocházet. Místo toho jsem se rozhodl tvrdě trénovat, přesně tak jak jsem se rozhodl před rokem při odvodu.

Přes metr sněhu bylo v terénu okolo Kokulaforsen, kde jsme rozbalili naši vojenskou jednotku. Na místě jsme měli strávit celou zimu, umístění bylo vedle silnice mezi Haparandou a Karungi. Na východ ležela ledem pokrytá řeka Torneälven, na západ pak byl velký les. První dny jsem se věnoval průzkumu terénu, abych našel tu nejlepší 5km dlouhou trať, kterou jsem chtěl běhat každý den mého pobytu zde na severu. Aby byla trať co nejvíce variabilní, začínala nejprve bažinou a vřesovištěm, poté následoval běh dlouhým klesáním, které vedlo na louku. Pak jsem si k trati přidal jeden pěkný výběh a poté na východ k řece. Zde se nahromadil sníh natolik, že vytvořil ledovou krustu tvrdou, že se při běhu neprobořovala. Uvnitř lesa jsem měl někdy sníh po kolena, někdy až po pás. Řeku jsem kopíroval cca 1,5 km, poté jsem se skrz les vrátil do našeho vojenského stanoviště. Okruh měřil okolo 5ti kilometrů a podle poznámek v deníku (viz obdalší příspěvek) jsem ho běhal přibližně 6krát týdně.

Obrázek – okruh v Kokulaforsen:

Förläggning – vojenské stanoviště,Jämn mark – rovný povrch,Utför - seběh,Full fart – plnou rychlostí,Uppför - výběh,Skog - les,
"Hårt underlag, men det var så sällan man nådde marken, då det var så mycket snö – tvrdý podklad, ale díky spoustě sněhu jsem se jen zřídka dotkl země"
"Torne älv – řeka (břeh) Torne"
"Hårdaste biten med drivsnö på hela älven – nejtvrdší část se sněhem po celém břehu"
"Full fart omväxlande med ryck – naplno se střídající se intenzitou"
"Uppför - nahoru"

neděle 4. března 2012

X. - Jak jsem začal - f

Byla zima 1939. Bylo mi 20 let a to byl podle Fridolfa Westmana ideální čas začít s trochu více racionalizovaným tréninkem. Předtím mě tento trenér nenechal trénovat podle nějakého schématu, protože měl strach, že by mě tím zatavil.

25. ledna jsem začal trénink pro sézonu 1939 a program byl následující:

Pondělí: volno
Úterý: prořezávání stromků ve Svedjeberget 1 hodinu. Skákání přes překážky 100 krát.
Středa: procházka po státní silnici 10 km.
Čtvrtek: prořezávání stromků v Svedjeberget 1 hodinu. Skákání přes překážky 100 krát.
Pátek: procházka po státní silnici 10 km
Sobota: volno.
Neděle: dlouhá procházka lesem i po silnici na 30 až 50 kilometrů.

V neděli 12. března jsem ušel 54 km a dle deníku jsem k tomu potřeboval 58 320 kroků. Podobný program následoval do 1. května, kdy se procházka postupně měnila z chůze do běhu na 20 km.
V sezóně 1939 jsem stihl jenom jeden závod, jelikož jsem pak dostal zánět do plic a zůstal ležet v nemocnici v Strömsundu. Tím jediným závodem byl terénní závod v Östersundu, kdy jsem porazil Olle Möllera a skončil druhý za Sundessonem.

pátek 2. března 2012

IX. - Jak jsem začal - e

Zimu 1938 jsem pracoval jako zemědělský dělník u Fridolfa Westmana v Kälarne, co předtím vedl Henry Jonssona. Nijak zvlášť racionální trénink to nebyl, ale pravidelně jsem se hýbal, jezdil na lyžích, v březnu se vydával na pochody po státních silnicích a od dubna běhání. Když se v květnu konalo terénní oblastní mistrovství v Järpen, vyhrál jsem závod na 3500 metrů před Arvidssonem. V Njurundě 19. června jsem snížil osobní rekord na 1500 metrů na 4.07.9, což stačilo na třetí místo za Erlandem Apslundem z Kramfors a Arvidssonem.

Během období slunovratu jsem byl povolán na tréninkový kemp v Sollefteå pod vedením Gösse Holmérse a vyhrál 1500 metrů v čase 4.07. 21.června jsem byl zpátky dole ve Stockholmu, na programu byly Americké hry. Skončil jsem pátý v závodě na 2 míle v čase 9.16.6 a porazil podruhé v mém životě Fina, tentokrát Isoholla. Na to jsem byl patřičně hrdý.

Nahoře v Sollefteå mi Gösse doporučil zkusit překážky. Jakmile Fridolf Westman rozdělil program sezóny, bylo rozhodnuto, že budu debutovat na Mistrovství Švédska na 3000 metrů překážek. Nějaký týden před závodem za mnou Fridolf přišel a řekl: „Dneska budeme trénovat skok přes překážky. Naučím tě techniku přeskoku.“ Fridolf našel dlouhou tyč, kterou strčil mezi okap a zeď na jedné straně a na druhé ji držel. Běžel jsem tam a zpátky 25 až 30 krát. „Jo, to stačí, už to umíš,“ konstatoval Fridolf a to byl konec překážkového běhu. Vodní příkop jsme samozřejmě neměli, tak to jsem trénoval jenom teoreticky.

Na SM jsem skončil druhý za Lassem z Lidingö s časem 9.28. Při mezinárodních dráhových závodech v Brandkåren o několik týdnů později jsem běžel svůj druhý a zároveň poslední překážkový závod. Zase vyhrál Lasse z Lidingö před nějakým Finem, já jsem skončil třetí v čase 9.23. V tradičním utkání v Trondheimu jsem vyhrál 5 000 metrů za 15.00.7. To bylo o dost zábavnější a stylově čistší než soupeřit s překážkami.

čtvrtek 1. března 2012

VIII. - Jak jsem začal - d

4. srpna byly na stadionu ve Stockholmu pořádány další velké závody a naštěstí byli pořadatelé tak laskaví a pozvali mě. Nikdy jsem ještě nebyl pozván na závody, natož do velkého města jako Stockholm, o kterém jsem do té doby hodně slyšel, ale nikdy neviděl. „Přímo v nebi,“ pomyslel jsem si, když jsem se procházel po Vasově třídě. Měl jsem ubytování v hotelu Continental a když jsem vyřídil všechny administrativní povinnosti, šel jsem se podívat po městě. Chodil jsem po Vasově třídě tam a zpátky, obdivně koukal do výlohy, pozoroval dopravní ruch a lidi. Samozřejmě jsem měl strach místo opustit a vydat se někam dál do města, protože bych nenašel cestu zpátky.

Když jsem dostal hlad, šel jsem do restaurace Norma. Chtěl jsem sníst něco extra dobrého, co jsem předtím ještě nikdy neměl. Když servírka přišla s menu, dlouho jsem vybíral, než jsem jí řekl „a la carte“, u kterého jsem vůbec nevěděl, co to bylo. Servírka na mě byla milá a vysvětlila mi omyl („a la carte – podle menu“ (způsob řazení jídla při objednání a následném servírování, pozn. překl.) na druhý pokus jsem si tak mohl vybrat něco, co jsem předtím ještě neochutnal. Zůstal jsem u potatispuré (bramborová kaše), u kterého jsem rovněž nevěděl, co to je. Nebyl jsem tak moc nadšený, když mi servírka donesla starý známý „pärstampa“ (regionální název pro bramborovou kaši, pozn. překl.), jak se říká u nás v Jämtlandu. Úplně stejně vykolejen jsem byl druhý den na hotelu, kdy se mě uklízečka zeptala, zda chci kafe, čaj, čokoládu či silverte. Zatímco ty první tři věci byly starý známý, to poslední jsem neznal, a tak jsem si to objednal v domnění, že jde o něco extra. A tak jsem dostal horkou vodu, cukr a grädde – přesně to, co se pije doma, když zrovna není nikdo na návštěvě (silverte a grädde jsou velmi podobné pochutiny - kombinace tuku z mléka a horké vody, pozn. překl.). Po téhle zkušenosti jsem se už vždycky držel známých jídel.

Běžecký stadion ve Stockholmu byl pro mě od první chvíle srdeční záležitostí. Fin Kurki vyhrál 3000m dlouhý závod za 8.25.4 po velkém boji s Olanderem, který měl stejný čas. Johansson z Borås doběhl třetí s časem 8.32.4 a já skončil čtvrtý v čase 8.36.8 – nový osobní rekord. Ještě lepší než rekord byl fakt, že jsem porazil cizince, jednoho kluka z Itálie. Proti cizinci jsem do té doby ještě neběžel.

22. srpna jsem reprezentoval kraj Jämtland-Härjedalen v závodě na 1500 metrů proti Tröndelagen. Arvidsson vyhrál v čase 4.08.9, před Norem Varetem, zatímco já jsem skončil třetí s časem 4.10.8. 5. září jsem běžel v Sundsvallu a vyhrál 3000 metrů za 9.05, 19. září jsem pak časem 9.06 vyhrál trojku po silnici v Bergforsen před maratónským specialistou Lindströmem z Kovlandu. Třetího října byl poslední závod sezóny v Östersundu, kde Kälarne vyhrál 3000 metrů před Olanderem a mnou.