Podzim roku 1943 přinesl
do mého doposud klidného života velké změny. Jezdil jsem skrz zemi jako
konferenciér a podílel jsem se na spoustě dobročinných akcích. Získal jsem
silnou zbraň – všeobecnou známost a slávu. Mnoho klubů mě zvalo na příjemná
místa, což mi zabíralo spoustu času, i na plánování budoucnosti. Z tohoto
důvodu jsem se se začátkem tréninku zpozdil a nezačal jsem dříve než
s přelomem roku. Zájem a jiskru pro trénink jsem získal díky Arne
Anderssonovi. Rekord, co mi vzal v době mé nepřítomnosti, jsem chtěl
získat zpět ať to stojí co to stojí.
Během ledna to nebylo nic
moc, jediné, co jsem stihl, bylo tohle:
1.1.
Běh ve sněhu
5 000 m
3.1.
Běh ve sněhu
5 000 m
6.1.
Běh ve sněhu
5 000 m
8.1. Běh ve sněhu
5 000 m
9.1. Těžký běh sněhem po
silnici 3 000 m
13.1. Lehký běh sněhem po
silnici 3 000 m
14.1. Těžký běh sněhem po
silnici 3 000 m
18.1. lehký běh sněhem i
lesem 6 000 m
Pak jsem se přestěhoval
do Malmö. Přijal jsem dobře placenou práci v prodejně
s oblečením u Sture Ohlsson. Jakmile jsem se v hlavním městě kraje Skåne usadil, šel jsem se podívat kolem na podmínky, kde si udělat svůj běžecký okruh.
Musí se uznat, že jsem byl trochu zklamaný. Žádný les, žádné kopce, žádný sníh
… Jak to jen půjde ? Nabere tady můj trénink vůbec nějakou formu ?
Úzkost u mě neměla žádné
místo. Byl jsem nucen akceptovat podmínky tak jak byly a začít trénovat po holé
zemi v parku. Nebylo to nijak závratně přitažlivé, ale musí to jít !
Jelikož neexistovaly
žádné přírodní překážky v podobě protisvahů či půlmetrového sněhu, mohl jsem udržet tempo
po celou dobu. Abych neztratil zájem a chuť do tréninku, zkrátil jsem dobu
tréninku na 15 minut denně. Více nebylo potřeba.
Program byl podle deníku
následující:
25.1. lehký běh po pevném povrchu v parku 4 000 m
28.1. lehký běh po pevném povrchu v parku 4 000 m
30.1. lehký běh po pevném povrchu v parku 4 000 m
1.2. lehký běh po pevné
půdě v parku 3 000 m
2.2. běh naplno po pevném povrchu 2 000 m
3.2. lehký běh po pevném povrchu 3 000 m
4.2. lehký běh po pevném
povrchu 3 000 m
5.2. těžký běh po pevném povrchu 2 000 m
6.2. volno
7.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
8.2. sauna
9.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
10.2. plná rychlost po
pevném povrchu 2 000 m
11.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
12.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
13.2. volno
14.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
15.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
16.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
17.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
18.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
19.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
20.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
21.2. volno
22.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 000 m
23.2. plná rychlost po
pevném povrchu 2 000 m
24.2. volno
25.2. plná rychlost po
pevném povrchu 4 000 m
26.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 500 m
27.2. plná rychlost po
pevném povrchu 3 500 m
28.2. volnu z důvodu
počasí
29.2. volno z důvodu
počasí
1.3. těžký běh po pevném
povrchu 5 000 m
2.3. těžký běh po pevném
povrchu 5 000 m
3.3. cesta do Gävle a Stockholmu
4.3. těžký běh lesem v Gävle, 4 000
m
5.3. cesta do Malmö
6.3. těžký běh po pevném povrchu v Malmö na 4 000 m
7.3. těžký běh po pevném povrchu 4 000 m
8.3. žádný trénink
z důvodu počasí
9.3. těžký běh do kopce
5 000 m
10.3. těžký běh do kopce
5 000 m
11.3. těžký běh do kopce
5 000 m
12.3. těžký běh do kopce
5 000 m
13.3. Volno. Sauna.
14.3. těžký fartlek na
5 000 m
15.3. těžký běh do kopce na
5 000 m
Na podmínky jsem si
nakonec dobře zvykl a celkem brzo zjistil, že to bude jednoduché získat
běžeckou formu i zde ve Skåne.
Samotný trénink netrval dlouho.
Současně s tím jsem cítil, že se moje výkonnost nedá porovnávat
s výkonností ve stejný čas před rokem. Tehdy jsem byl schopen takřka
všeho, což nyní nešlo. Ale nebyla to chyba terénů v okolí Malmö. Bylo to díky příliš lehkému programu v
létě, díky cestování skrz Švédsko na podzim a hlavně díky tréninkově špatnému
prosinci a lednu. Cítil jsem, že neexistuje možnost, jak se do léta dostat do top
běžecké formy, ale na druhou stranu jsem cítil, že jsem na správné cestě.
Jestliže jsem
trénink nahoře v Norrbotten, ve Vålådalen a i v Gävle považoval za jednostranný a náročný, tak zde to bylo
ještě dvakrát tolik, jelikož jsem nemohl běhání vyměnit za lyžování, chůzi
hlubočákem či měnit tempo podle sklonu terénu. Zde to byl čistý běh po rovném
povrchu na pár kilometrů, nic jiného.
Trénink sledoval přesně
program, co jsem výše načrtl. V červnu jsem cestoval do Vålådalen zde jsem běhal na starých známých pěšinkách v lese.
Program byl stejný jako v roce 1942.
V Göteborgu jsem dokázal získat zpět světový rekord na 1 500 metrů díky výkonu
s časem 3.43 a ve Stockholmu vylepšil světový rekord na 2 anglické míle
s časem 8.42.8.
S přelomem podzimu
mě Dan Ferris pozval k halovému běhání v Americe. Nabídka přišla
někdy v listopadu. Samozřejmě jsem byl přesvědčen, že bych měl jet, ale
měl zároveň obavy, že bych se nedostal v čas do formy. Pak mi přislíbili,
že do USA poletím, tak jsem nabídku akceptoval.
Trénink začal v Malmö podle následujícího programu:
25.11. lehký běh po pevné
cestě 5 000 m
26.11. lehký běh po pevné
cestě 5 000 m
27.11. lehký běh po pevné
cestě 5 000 m
28.11. těžký běh po pevné
cestě 3 000 m
29.11. těžký běh po pevné
cestě 2 000 m
30.11. lehký běh po pevné
cestě 5 000 m
1.12. volno
Nahoře ve Vålådalen jsem ostřil formu skrz tvrdý trénink dvakrát denně během
14ti dnů. Na obrázku běžím naplno skrz výborný břízový les. Můj věrný pes běží
jako obvykle se mnou.
Následujících 10 dní jsem
běhal podle stejného programu a nahoře ve Vålådalen, kam jsem odcestoval, abych se koncentroval na trénink, byl závodní program
následujících:
15.12. běžecká chůze
v hlubokém sněhu 2 500 m. Běh po cestě 2 500 m.
16.12. běžecká chůze
v hlubokém sněhu 2 500 m. Běh po cestě 2 500 m.
17.12. běh po silnici 5 000
m
18.12. lyžování lehkým
tempem přes 12 km
19.12. běžecká chůze
v hlubokém sněhu 2 500 m, běh po cestě 2 500 m
20.12. běžecká chůze
v hlubokém sněhu 2 500 m, běh po cestě 2 500 m
Zatímco jsem bydlel o Gösty Olandera a připravoval se na cestu, svazový funkcionář Charles
Janson se snažil získat potvrzení o cestě od Dana Ferrise z AAU v New
Yorku. I přes rozhodlé datum odjezdu a času odbavení se nakonec cesta zrušila. Sám
jsem už byl rozhodnut to vzdát a soustředit se místo toho na následující letní
sezónu, ale to se mi nepoštěstilo.
Zůstal jsem bydlet u
Olandera a pokračoval program jako předtím, ale nejistota ohledně odjezdu u mě
způsobila naštvání a nechuť a nemohl jsem tak s tréninkem pokračovat jako
předtím. Uprostřed ledna jsem dostal oznámení, že je vše připraveno a že se mám
dostavit do Stockholmu doladit detaily odjezdu. Jelikož ve světě vládla válka,
byly přecijenom důležitější věci než jakým způsobem přepravit pár švédských
sportovců přes Atlantik. Nejprve jsme přijeli do Londýna, kde jsme se – Håkan Lidman a já – ubytovali a čekali na rozhodnutí o letu.
Načekali jsme se a ještě jednou jsem chtěl ze všeho vyskočit a odjet domů, ale
hlupák jsem to neudělal a místo toho nastoupil na palubu lodi, která druhého února
opustila v konvoji Londýn a vyrazila skrz Atlantik. Cesta byla špatná. Po
neklidné a moji běžeckou formu zabíjející cestě skrz Atlantik jsme 3. března přistáli
v USA. Tam jsme se měli hned postavit na start závodů v Madison Square
Garden. Měl jsem běžet anglickou míly. V mé naprosté netrénovanosti to
bylo skoro zbytečné se postavit na startovní čáru proti dobře natrénovaným
dráhovým specialistům, ale neměl jsem jinou volbu. V New Yorku se na start
postavilo 5 závodníků. Skončil jsem pátý. V Chicagu jsem byl druhý a v Clevelandu
24. března jsem vyhrál. Všechny závody byly na anglickou míly. Můj
nejlepší čas byl 4.14.5.
Po závodě v Clevelandu jsem se 24. března ubytoval v New Yorku a čekal na rozhodnutí o cestě domů. Denně jsem tak trénoval v úchvatném Central Parku uvnitř města.
Na začátku dubna jsem se
nalodil na cestu zpět do Švédska. Jediné spojení, které jsem mohl použít, bylo
skrz Portugalsko, a 22. května jsem byl doma ve Švédsku.